„Je to malý zázrak. Zvlášť když jsme postoupili přímo,“ říká kouč fotbalových šampionů.
Co se vám vybaví jako první, když se řekne Liga mistrů?
Vrchol! Vrchol snažení! Je to něco mimořádného, protože tu soutěž budeme hrát potřetí během sedmi let. Je to jako mistrovství světa. Chápu, že Real, Bayern nebo Manchester City to vnímají jinak, protože hrají poněkud jiné ligové soutěže, než je ta česká. Přirovnejte to k tomu a radši nebudu jmenovat, že by se na mistrovství světa kvalifikovalo nějaké slabší národní mužstvo. To je Plzeň v Lize mistrů.
Upřímně, těšíte se na zápasy proti hráčům, které většinou můžete sledovat leda v televizi?
Co vím, tak jsme ve čtvrtém koši, takže bychom do skupiny mohli dostat třeba Lokomotiv Moskva a Razgrad, což by nás netěšilo. Všichni v Plzni si přejeme minimálně dva top týmy. Aby i lidé, kteří nás podporují, měli zážitky. Jako před lety, když jsme nastupovali proti Bayernu, Barceloně, AC Milán.
Zachmuřený Pavel Vrba sleduje utkání Plzně s Bohemians Praha.
Barcelonu a později Bayern trénoval Pep Guardiola. Udělal na vás největší dojem?
Guardiola má trošku výhodu, kterou si zároveň musel těžce vybojovat. Trénuje kluby, které mají hodně peněz, silné kádry a nejvyšší ambice. Ale kamkoli přijde, dokazuje kvalitu a stane se mistrem ligy. Možná ho řadím úplně nejvýš.
Možná?
Zidane s Realem třikrát vyhrál Ligu mistrů a v Liverpoolu je úspěšný Jürgen Klopp. Každý z nich přináší do fotbalu něco nového a zajímavého. Jsou to trenéři, kteří fotbal ovlivňují a posouvají.
Inspirují vás?
Jsou rozdílní. Guardiola a jeho Manchester City dominuje v poli, drží míč, kombinuje. Klopp je daleko přímočařejší, pro diváka možná zajímavější, protože při zápasech Liverpoolu se toho víc děje. Ale přiznejme si, kopírovat tahle mužstva není v našich podmínkách úplně jednoduché. (smích)
Opisujete aspoň trochu?
Můžu se podívat leda na pár standardních situací. Pak následuje mezihra, ve které jsou Messi, Cristiano Ronaldo, Salah nebo Suárez nedostižní. Mají herní dovednosti na vyšší úrovni. Tím nechci říct, že není radost dělat s kluky v Plzni. (smích)
Tak jinak: může Plzeň týmům v Lize mistrů konkurovat, nebo vstupenku mezi elitu berete spíš jako zážitek?
Každý rozumný člověk, když se podívá na soupisky a kvalitu hráčů, tak si dokáže udělat obrázek: Co tam ta Plzeň dělá?
Co tedy?
Je to obrovská výzva postavit se gigantům. Pokaždé! Akorát se obávám, aby se zase nepsalo, že jsme nevystřelili na bránu.
Což se vám stalo na hřišti Barcelony a Bayernu.
Stát se to může i teď. Když budeme hrát s plzeňskou Košutkou, a naplno, možná soupeř taky nevystřelí na bránu. Schválně to zlehčuju, ale všichni víme, že proti nám budou stát mimořádní hráči.
A není Liga mistrů pro české kluby příliš velké sousto?
Ideální je Evropská liga, kde se v mnoha případech potkáváme se sobě rovnými. Liga mistrů je výš, tak to prostě je. Když jsme s Plzní nakukovali na evropskou scénu, obdivoval jsem Borisov. Hrál pravidelně skupinu Evropské ligy nebo Ligu mistrů. Považoval jsem za fantastické, že se běloruský klub dokáže prosadit. Když jsme pak Borisov v základní skupině nechali za sebou, byl jsem moc spokojený. Došlo mi, že máme na to, být stejně úspěšní.
Přitom jste před deseti lety přišel do klubu, který nebyl nic.
Bylo to jiné dobrodružství než teď. Úkolem byla záchrana, zatímco teď musíme vždycky útočit na špičku.
Na podzim jste zaútočili perfektně, tak proč to na jaře skřípalo?
Zaprvé: na podzim bylo mužstvo stabilizované, ligu jsme odehráli ve třinácti. V Evropské lize a domácím poháru jsme některé hráče šetřili, protože tancovat na tolika svatbách zároveň je nesmírně náročné. Leckdo bude namítat, že venku fotbalisté hrají sedmdesát zápasů za rok, ovšem pokud spočítáte první tři měsíce podzimní části, odehráli jsme víc zápasů než jiná mužstva v Evropě. Rotace byla výhodou, všichni byli zatížení. O tu možnost jsme na jaře přišli vyřazením se Sportingem Lisabon.
Co další důvod jarní bídy? Málem jste poztráceli čtrnáctibodový náskok.
Už nikdy nepoletíme na dvě zimní soustředění. Přišlo mi příliš hektické, abychom stihli pár dní trénovat a ještě u toho hráli přáteláky. Pak čtyři dny doma a zase letět pryč. Byla to užitečná zkušenost, po které doufám, že se v Plzni konečně povede vybudovat vyhřívané tréninkové hřiště.
Mělo by, ne?
Myslím, že jsme si na něj vydělali.
Trenér Plzně Pavel Vrba pozoruje utkání s Bohemians Praha.
Jak se na špatném jaru podepsala psychika? Nebyli jste obětí mimořádného podzimu?
S tím můžu souhlasit. Asi nás náskok ukolébal. Říkali jsme si: Tak co, ztratíme jeden dva zápasy, stejně nám stačí vyhrát šestkrát a budeme mistři. Mužstvo nemělo takovou koncentraci, drajv. Aspoň že závěr už měl naši tvář.
Nezapochyboval jste po dubnovém debaklu 2:5 na Bohemce a poté, co jste od Sparty dostali dva góly za dvanáct minut?
Proti Spartě jsme se dostali do dvou šílených situací. Vypadalo to, že schytáme výprask a bude průšvih. Pokud bychom padli, dost možná se teď spolu o titulu nebavíme. Nakonec jsme uhráli remízu, která nás v součtu celé sezony dostala tam, kam jsme chtěli.
Když byla krize, volil jste metodu biče, nebo spíš cukru?
Když se daří, můžete trénovat cokoli. V opačném případě musíte dávat pozor, co dělat a jak to dělat.
Jenže najednou nepomáhalo nic.
To se stane i velkým klubům, že nejsou celou sezonu v kondici.
Tak jinak: bylo jaro nejtěžším obdobím vaší kariéry?
Když ztrácíte tak velký náskok, hlodají ve vás pochyby. Přemýšlíte, co a jak změnit. Ale pořád jsme měli jeden zápas náskok, nikdy jsme nestáli v situaci, že pokud příště prohrajeme, ztratíme první místo. Kritická situace na jaře nenastala.
Kritická možná ne, ale hlava měla problém.
Psychika je strašně důležitá. Když se daří, tak kdokoli naskočí, chytne se. Mužstvo jede, soupeři z vás mají strach, respekt. Jakmile se dařit přestane, všichni zavětří šanci. Řeknou si: Porazila je Jihlava, my můžeme taky. Jenže Viktorka je silná. Ověřili jsme si, že dobrý fotbal se dá hrát s českými a slovenskými hráči. Není potřeba brát ty, kterým končí smlouva a do české ligy si jdou jen prodloužit kariéru.
Z té cesty neuhnete?
Taky by se mi líbilo, kdyby za nás hráli Iniesta nebo Messi, ale to je nereálné. Nemáme prostředky, abychom si mohli dovolit, co si dovolují jiné kluby. Chceme být zajímaví s československými hráči, sem tam i s nějakým cizincem.
Sem tam?
Nebudu tvrdit, že nechceme žádného zahraničního hráče, ale musí to být v rozumné míře. Ne, že najednou přijde deset nových hráčů a budete si myslet, že za půl roku bude mužstvo fungovat. To jsem zažil v ruské Machačkale. Kabina se vám rozbije na tři čtyři skupiny a společná chemie se tvoří stěží.
I plzeňská kabina se během léta změní. Sám jste avizoval, že přijdou nejméně čtyři noví hráči. Nebude to moc?
Nemyslím si. Víme, že máme mužstvo, které je zkušené, ale už má svoje roky. Musíme omladit.
Trenér Plzně Pavel Vrba diriguje své svěřence v utkání s Teplicemi.
Limberský, Bakoš, Petržela a Kozáčik, to všechno jsou hráči narození v roce 1983. Kapitán Hubník je jen o rok mladší.
Někteří starší kluci začínají mít zdravotní problémy, jsou náchylnější ke zraněním. Asi se hlásí opotřebení, což je zákonité, když profifotbal hrají patnáct let. Všichni mají svoji kvalitu, ale pokud chceme úroveň plzeňského fotbalu udržet, nostalgie musí stranou. Musíme být připraveni na chvíli, kdy ti kluci skončí. Jako když se loučil Pavel Horváth.
Když mluvíte o budoucnosti, objevují se zvěsti, že byste mohl Plzeň opustit. Můžete to vyloučit?
S tím jsem měl problém už u reprezentace. Po mistrovství Evropy 2016, kdy jste se mě ptali, tak jsem žádnou nabídku a žádnou smlouvu neměl. Pak se něco upeklo během dvou dní a trénoval jsem Machačkalu.
A teď?
Pokud mě z Plzně nevyhodí, měl bych ve Viktorii působit dál. Pro mě je Liga mistrů top. Co bude za dva roky, nevím. Možná zjistím, že mě fotbal nebaví, takže skončím úplně. Stát se může cokoli.
Takže žádnou nabídku nemáte?
Měl jsem, ale moje sportovní ambice nenaplňovala. A ještě snad můžu říct, že nebyla z Ruska.
