Kdo na myšlenku návratu před ligovým duelem s Libercem přišel?
Nápad se zrodil v hlavě pana Hrdličky (ředitele klubu). S trenérem Ščasným jsme to řešili cestou na pohár do Domažlic. Dva dny jsem zvažoval pro a proti. A když budu upřímný, úplně první myšlenka mě napadla, že do toho půjdu. Probíral jsem to s těmi úplně nejbližšími, táta byl hned pro. Já ale časem dospěl k rozhodnutí, že jsem ze zápasového i tréninkového rytmu na dlouho vyskočil. A panu Ščasnému jsem řekl ne. Plně to akceptoval, nechal to na mě.
Kdybyste ukončil kariéru v minulé sezoně, šel byste do toho?
Po třech měsících by se to dalo oživit. Ale rok a půl bez každodenního kolotoče je moc. I když chodím trénovat s juniorkou i áčkem, pohybu je míň. Nešel bych na hřiště od začátku, spíš ke konci. Anebo bych byl jen připravený v dresu. Osud Teplic mi nikdy nebude lhostejný, nebál jsem se, jméno Verbíř je s teplickým dresem spojené jen v dobrém. Ale byl by to risk. Rozhodnutí považuji za správné.
Inspiroval vás loňský comeback hokejisty Šlégra v Litvínově?
I tohle mi bylo připomínané od lidí, že Jirka Šlégr se vrátil na led ve 40 letech. A že Giggs ještě hraje. V hlavě mi to šrotovalo. Dva dny jsem nespal, holka v noci přišla a divila se: Co tady děláš? Ale převládal názor, že jednou jsem měl hezké loučení, tak je to ukončené. Kdybych věděl, že tam vlítnu, dám gól a vyhrajeme, byla by napsaná pohádka. Protože jsem měl jen dva dny před čtyřicetinami.
A hrát jinde stále nechcete?
Z Ústeckého kraje mám pořád dost nabídek, ale neuvažuju o tom. Během víkendu trávím čas s teplickým áčkem a objevit se někde jednou během šesti kol v reprezentační přestávce bych považoval za nefér vůči klukům, kteří chodí pravidelně trénovat.
Věděla o tom, že se zvažuje váš návrat, teplická kabina?
Ano. Trenér Ščasný hráčům v šatně říkal o programu a najednou, že se ve čtvrtek připojí nový hráč. Hned jsem zbystřil. Viděl jsem na klucích, že někteří tomu věřili. Znejistěli, zvážněli a neustále se mě ptali. Kabinou to nějakým způsobem zacloumalo.
Byli spíš rádi, nebo se třeba Egon Vůch bál o místo?
Egon asi zrovna přemýšlel o jiných věcech. My prostě hledali nápad, aby se mužstvo zvedlo, nakoplo, povzbudilo. Za 20 let v Teplicích jsem nezažil, aby byly šestnácté, poslední. Nepříjemné.
Lidé vás jako hráče plácali po zádech. Jak se na vás tváří ve městě teď, když jste dole?
Viděl jsem, že to sledují a vnímají i lidé, kteří na fotbal nechodí. Kolikrát jsem si kupoval v trafice noviny a babička tam říkala: Koukejte se polepšit! Je lepší, když vás chválí, ale i tohle patří k fotbalu.
Jak jste skousl boj o udržení?
Jako hráč jsem se s tím nesetkal, teď jsem měl možnost vnímat to z pozice funkcionáře. Boj o záchranu se nás pořád týká, ale myslím si, že mužstvo z toho po zimní přestávce co nejdřív vybruslí a budeme v klidnějších vodách. Což je potřeba, víme, jak jaro probíhá. Sílu teplický tým má.
Nebyl jste na kabinu hodnější, než by si zasloužila, i kvůli tomu, že jste s většinou týmu hrál?
Je to pro mě těžké, kluci mě vnímají jako jednoho z nich. Pan Hrdlička mě na to neustále upozorňuje. Kluci vědí, že umím být ne zlý, ale přitvrdit. Nejsem jen hodný. Ale cítil jsem z nich, že se tím postavením v tabulce trápí, užírá je to. Domácí úspěch jsme nikdy nepotvrdili venku. Získat jeden bod u soupeřů je žalostné. Potřebujeme nějakou sérii. Třeba jako Mladá Boleslav. Byla třináctá, třikrát vyhrála a přezimuje pátá.
