"Jedno vím určitě: jako profesionálního hráče mě na hřišti už nikdy neuvidíte. A nejsem ani přesvědčený o tom, jestli se někdy ve fotbale objevím v jiné funkci," prohlásil sedmatřicetiletý Nedvěd pro MF DNES, když se na skok objevil v Praze.
Přijal pozvání profesora Jiřího Dvořáka, šéflékaře Mezinárodní fotbalové federace FIFA, který včera na Karlově univerzitě převzal Pamětní medaili za zásluhy.
"S profesorem jsme se poznali před pár měsíci na projektu "11plus", což je program pro správné procvičování. Padli jsme si do oka," vyprávěl Nedvěd v pražském Karolinu, kde celá sláva proběhla.
Čtěte v SOBOTU V MF DNES
Původní rozhovor s profesorem Jiřím Dvořákem najdete v sobotu
v deníku MF DNES
Čím to, že jste si s českým profesorem z curyšské univerzity tak porozuměli?
Protože to, co já jsem si celé prožil během kariéry na vlastní kůži, on celých patnáct let vědecky studoval. A na konci jsme se sešli na stejném bodu, na stejném názoru. Projekt "11plus", který jsme spolu dělali, je výborná věc nejen pro fotbalisty. Jde o cviky, které vás chrání od zranění a připraví svaly na zátěž. Působí jako fantastická prevence. Když mi ten projekt představoval, bylo to pro mě přirozené, protože jsem spoustu věcí znal a dělal odmalička.
Takže tímhle vaše spolupráce skončila?
Snad ne. Už teď mi říkal, že má v hlavě další projekt, který fotbalu pomůže. Pan profesor bude mít navíc práci přímo v Turíně, tak mi slíbil, že se určitě zastaví. Teď má ale program nabitý až do Vánoc, takže ho čekám nejdřív v lednu.
Pavel Nedvěd na lékařském kongresu FIFA, který se konal nedávno v Curychu.
Mimochodem, vy víte, co budete dělat v lednu?
Ne.
Neobjevíte se náhodou na hřišti? Fanoušci Juventusu Turín si nepřejí nic jiného.
Já jako hráč? Ne, určitě ne.
Vyloučeno?
Absolutně. Nezapírám sice, že s Juventusem zůstávám v kontaktu, ale slíbil jsem přece rodině a dětem, že budu doma. Užíváme si sami sebe. (Manželka Ivana se usmívá: "Máme líbánky.") Já vážně nevím, co bude dál. Vím jedno: bez fotbalu jsem už šestý měsíc a připadá mi, že uběhlo jen čtrnáct dní. Prostě to všechno letí strašně rychle. Nikam se zatím nehrnu, jsem v pohodě a dělám spoustu věcí, na které jsem dosud neměl čas. Klidně to další půlrok zvládnu v podobné rytmu.
Ovšem třeba Ciro Ferrara, trenér Juventusu, by vás rád viděl v roli svého asistenta.
Fanoušci i lidé z klubu jsou přesvědčení, že bych Juventusu mohl pomoci, ale nevím nevím... Jak? Nejsem o tom přesvědčený, zkušenosti mám přece jen ze hřiště. U mojí budoucnosti ve fotbale zatím nemá cenu mluvit.
Necítíte, že vás Juventus do rozhodnutí tlačí? Třeba před týdnem vyšla v novinách Tuttosport anketa, ve které vás 51 procent čtenářů vidělo jako "užitečného turínského manažera".
To jsou jen hrátky. Juventus má tým svých lidí a jestli v něm Nedvěd bude nebo nebude, to není až tolik důležité. Možná v budoucnu se o tom můžeme bavit, momentálně ne.
Do kdy tedy u Nedvědových budou trvat líbánky?
Zatím do Vánoc. Uvidíme, jaké předsevzetí si dám do roku 2010. Zatím mám čas o tom popřemýšlet.
V plánu nic nemáte?
Jen vím, že bych chtěl odjet do Ameriky a procestovat ji, což je můj dávný sen. Snažím se k tomu zlomit rodinu, ale zatím narážím. V Itálii je jim dobře, děti navíc chodí se do školy.
V létě jste plánoval, jak si zkusíte maraton nebo jednu horskou etapu Tour de France. To už vás přešlo?
Nepřešlo, mám to v hlavě. To všechno platí. Nejspíš začnu tím běháním, stejně pořád běhám. Maraton určitě musím zkusit, abych měl svůj vnitřní klid.
Chybí vám vůbec fotbal?
Upřímně? Ani ne. Jsem absolutně v pohodě. Vím, že jsem fotbalu dal naprosto všechno a když si vzpomenu, že bych měl ještě někdy pracovat tak tvrdě jako dřív, vím, že už bych na to neměl sílu. Skončil jsem v pravý čas.
Nezanevřel jste náhodou na fotbal?
Rozhodně ne! To přece ani nejde. Rád se zajdu podívat, i s malým Pavlíkem jsme na podzim párkrát byli na Juventusu.
Mimochodem, sledoval jste v minulých dnech národní tým?
No, sledoval...
A?
Je těžké hodnotit něco, co hodnotit nelze. Řeknu to diplomaticky: nebylo to hezké pokoukání. Na turnaj do Emirátů pozvali mladé, kteří by měli mít všechno před sebou, ale jako mužstvo na mě rozhodně nepůsobili. Ivan Hašek s Michalem Bílkem budou muset vsadit na zdravé jádro, na těch pár hráčů, které ještě ve světě máme, a přidat k nim někoho, kdo bude mít chuť makat. Chce to dříče, jinak nároďák dopředu určitě nepůjde.
Co říkáte myšlence svazového šéfa Haška, že by reprezentaci mohl pomoci Pavel Nedvěd?
Záleží, v jaké funkci by to bylo. S Ivanem jsem o tom mluvil a byl jsem trochu skeptický. Je těžké pomáhat v Česku, když žiju v Itálii. Kdybych se práci nemohl věnovat každý den, nemělo by to smysl.
