„Jsem si jistý, že realizace stadionu v podobě, na kterou máme alokované peníze, je na mnoho let poslední šancí věci změnit,“ říká člen představenstva FC Hradec Králové a.s. Pavel Křížek.
V situaci, kdy poslední velkou a velmi důležitou neznámou pro realizaci stávajících plánů je dodavatel stavby, klub přichází s výraznou akcí na její podporu. Chce jí zmobilizovat všechny, kterým není fotbal v Hradci lhostejným.
„Chceme touto akcí ukázat, že fotbal je v první řadě hra, kterou milují fanoušci, amatérští fotbalisté, hospodští kibicové, kotelníci, jejich rodiny i kamarádi. A že všichni tito lidé se umějí spojit za dobrou věc,“ říká Křížek o akci nazvané Votroci sobě!, kterou klub v těchto dnech spustil.
V čem spočívá? V jejím rámci si každý, kdo o to má zájem, může, zatím symbolicky, podle jasně daného klíče, adoptovat část fotbalového hřiště.
Co vás vedlo ke spuštění této nepříliš obvyklé akce na podporu výstavby stadionu?
Zhruba to, co už bylo řečeno. Po nekonečných letech bojů máme projekt stadionu, stavební povolení a alokovanou částku v rozpočtu ve výši 605 milionů korun bez DPH. Co ale nemáme, je dodavatel stavby, protože do výběrového řízení se nikdo nepřihlásil. Jsme si vědomi toho, že pokud ke stavbě stadionu převládnou negativní názory a zastupitelstvo na svém březnovém zasedání alokaci peněz zruší, bude to znamenat konec projektu v této podobě.
A další léta, kdy se nic nepostaví?
Podle mne je to tak. Přesně tak. Bude to totiž znamenat znovu začátek nekonečných diskusí co dál. Stavět nový stadion a pokud ano, jaký? Rekonstruovat, a pokud ano, co, kdy, jak a za jaké peníze? Nebo stadion zbourat, pozemky prodat a stavět úplně jinde, což obnáší záležitosti týkající se územního plánu, případných výkupů pozemků a tak dále? Následovat budou veřejná soutěž na architektonické ztvárnění, výběrové řízení na dokumentaci k územnímu rozhodnutí a stavebnímu povolení, vlastní správní řízení a pak konečně boj na městě o peníze na vypsání nového výběrového řízení na dodavatele stavby. Takže když vše dobře půjde, budeme za pár let tam, kde jsme dnes. Ale mezi tím budou několikeré volby, může přijít hospodářská krize…
Zmínil jste negativní názory některých lidí, kteří rozhodování zastupitelů mohou ovlivnit. Které především máte na mysli?
Je jich několik, určitě dost a nelze se jim divit. Dlouhá léta se o stadionu mluví, a stále se nestaví.
Takže?
Vedle těch, kteří stadion chtějí, je řada lidí, které dlouholeté handrkování unavilo a jsou skeptičtí. Říkají například, že ti nahoře nejsou schopni postavit ani stadion, vždyť už je to pro ostudu. Vše rozkradou a teď už se ani neumějí dohodnout jak. Nebo že stavět stadion pro 9000 diváků ve chvíli, kdy na ten stávající chodí 500 posledních bláznů, nemá smysl. A na tu bídu, co hrají, jim ten současný stačí. A pokud ne, tak že profesionální sport mají platit soukromníci a ne město. Město ať financuje městskou infrastrukturu, sociální služby a školství. Stadion ať se zbourá, pozemky ať se využijí smysluplně a fotbal ať město financuje jen v kategorii mládeže. A pro tu Háječek, Bavlna a Dukla bohatě stačí.
Votroci sobě!
|
Jak se na to dá reagovat?
Jen tím, že ukážeme, že to tak není. Hradecký klub má více než 100letou tradici, v níž nechybějí úspěchy, na které jsou všichni, nejen v Hradci, ale i v okolí, pyšní. A my, jako jeho vedení, máme povinnost, už z úcty k této tradici, bojovat za jeho rozvoj. Přitom za současného stavu klubu hrozí přinejmenším dlouholetá stagnace. Chceme ukázat, že fotbal, stejně jako hokej, divadlo či filharmonie ke statutárnímu městu a regionu neoddělitelně patří a že si to nemyslíme jen my, ale že to je názor i široké fotbalové rodiny.
Co záležitost s mládeží?
V klubu máme základnu, která pravidelně dodává hráče do reprezentací. Jak ale máme kluky v této situaci motivovat k tomu, aby zůstávali v Hradci, když vědí, že se tu 1. liga hrát nemůže a pokud se něco nezmění, ani v budoucnu to možné nebude. Jak máme motivovat rodiče, aby talentovaného hráče z regionu dali k nám a ne do Prahy, do Liberce či do Mladé Boleslavi?
S tím souvisí možnost, že by klub nebyl v majetku města, jak je to běžné jinde. Na to někteří poukazují.
Ano, s tím lze souhlasit. Neumím si však představit, jak najít pro fotbal v této situaci seriózního partnera, který by byl schopen financovat provoz a rozvojový program. Dovede si ale někdo za této situace představit privatizaci klubu do jiných rukou než do rukou hochštaplerů? Kdo by chtěl strkat peníze do klubu, který sídlí na polorozbořeném stadionu?
Vraťme se k rozbíhající se akci Votroci sobě! Jak si její průběh představujete?
Do konce února chceme dát dohromady tolik sponzorských příslibů, aby zastupitelé i veřejnost viděli, že o stadion má zájem opravdu více lidí než jen těch 500 bláznů, o kterých někteří mluví.
Každého to bude stát také nějakou korunu. Jak tohle máte spočítáno?
I když by částka, která by se sešla, nebyla v poměru k nákladům na výstavbu rozhodující, přesto může být velmi významná. Pokud by všechno proběhlo tak, jak si představujeme, dokázali bychom vybrat nějakých 16 až 17 milionů Kč a za to by se určitě dal pořídit třeba špičkový nezávislý stavební a finanční dozor nad touto obří stavbou, který zaručí, že se nebude plýtvat veřejnými prostředky a že celý proces bude maximálně transparentní.
Ale právě náklady na výstavbu jsou nyní alfou a omegou výstavby. Za peníze, které má město k dispozici, se nikdo do výběrového řízení nepřihlásil. Co se s tím dá dělat?
My jako vedení klubu kontaktujeme odborníky z projekčních kanceláří, z právnických, stavebních či inženýrských firem a snažíme se získat nápady, jak projekt upravit tak, aby se neztratilo stavební povolení a do další soutěže se přihlásili zájemci, kteří budou schopni za výše uvedenou limitní cenu stadion postavit.
Věříte, že vás fanoušci fotbalu, a nejen oni, podpoří?
Věříme. Věříme totiž, že si doopravdy přejí fotbalový stadion tak, jak si přáli jejich předci kostel v nějaké zapadlé vsi a byli si ho ochotni sami postavit. Tak, jak si přáli naši předci Národní divadlo a ti si ho nejen přáli, ale byli také ochotni na něj něco dát. Věříme, že máme fanoušky, kteří si nejen něco přejí, ale jsou ochotni pro to i něco udělat.
