Češi zvládli zápas proti Číně díky povedenému druhému poločasu. Ještě o přestávce prohrávali, ale pak zabrali a zvítězili 4:1.
Výrazně k tomu pomohla i poločasová střídání. „Bylo to dané i tím, že se Číňané v první půli celkem dost unavili, takže jsme to měli jednodušší. Ale je jasné, že když je to o přestávce nula jedna a ve druhé půli se to takhle otočí, tak to střídající hráči zvedli,“ řekl Kadeřábek.
S jakými úkoly vás trenér Jarolím na hřiště posílal?
Úkol byl jasný: tenhle zápas otočit. Nechtěli jsme udělat ostudu. Zabrali jsme a myslím, že jsme klidně mohli dát ještě víc gólů než čtyři. Přesto je ten výsledek pro nás samozřejmě dobrý, ze druhé půle si určitě můžeme nějaké dobré věci vzít.
Ještě než jste vstřelil gól, měl jste obrovskou šanci...
To muselo vypadat hrozně, že jsem ji nedal. Měl jsem tolik času, až jsem moc přemýšlel, kam to dám. Mohl jsem si vybrat, v hlavě jsem měl spoustu myšlenek, jestli to napálím, jestli to pošlu doleva, doprava. Ten gólman tam ležel asi dvě hodiny předem a já to do něj stejně poslal. Samozřejmě se mi ulevilo, že jsem to odčinil tou hlavičkou.
To byla na první pohled složitější situace.
Určitě. Z relativně těžké situace dám góla, ale z té nejlehčí ne. Je to paradox.
Možná se tomu časem zasmějete, ne?
Ale v tu chvíli mi tedy moc dobře nebylo... Teď po zápase, když se vyhrálo, je to naštěstí v pohodě. A až se na tu šanci podívám někde na YouTube, určitě se tomu zasměju.
Do smíchu vám rozhodně nemohlo být v prvním poločase. Jak jste ho na lavičce prožíval?
Ani bych to nechtěl moc komentovat, protože jsem na tom hřišti nebyl a z lavičky to vždycky vypadá úplně jinak. Kdybychom proměnili nějaké šance, mohli jsme dva tři góly vstřelit... Ale že prohráváme, mě zaskočilo.
Neměl jste obavu, jak tohle dopadne?
Samozřejmě, že nějaký strach byl. Kdybychom tady prohráli, to bychom snad ani domů odletět nemohli.
