Ve svých pětadvaceti letech už patří v reprezentaci k těm nejzkušenějším. „Hodně se toho změnilo,“ přitakává, když mluví o nováčcích v nominaci.
Před nejdůležitějším a nejtěžším zápasem kvalifikace o světový šampionát trenér Jarolím pozval čtyři, z toho dva střední obránce. „Takhle by to mělo být. V reprezentaci musí být hráči, kterým se v klubech daří a vyčnívají v nich,“ cítí Kadeřábek.
„Jako lídr se tu ale necítím. Já tohle v sobě nemám, nejsem vůdčí typ, že bych někde na spoluhráče řval, dirigoval je... To nechávám na jiných, já se snažím hrát si to svoje,“ vysvětluje.
I když je už třetím rokem fotbalistou bundesligového Hoffenheimu, speciální motivaci proti Němcům necítí. „Už je to pryč. Já si Němce do skupiny nepřál, potkám se tam jen s jediným spoluhráčem Gnabrym, nikdo další v nominaci není.“
Zrovna Gnabry ovšem hraje levého záložníka. To byste se na hřišti mohli potkat přímo.
Je to možné. Levého křídelního hráče tam může hrát ještě Draxler, ale mají tam víc typologicky podobných hráčů: míchačky jeden na jednoho, stejně jako třeba Mané...
Sadio Mané z Liverpoolu? Ten vás minulý týden v Lize mistrů pěkně proháněl.
Zůstával jsem tam s ním jeden na jednoho a to se nedalo bránit. Byl jsem z toho úplně otrávený, vůbec jsem nevěděl, co s ním dělat. Musíte si tipnout stranu a mít štěstí, protože běhat se s ním nedá, má neuvěřitelné zrychlení. Přitom v tom prvním zápase jsem napadal jejich beka, takže Maného blokoval náš třetí stoper, jenže do odvety jsme trochu změnili systém.
Pavel Kadeřábek (vpravo) z Hoffenheimu v souboji se Sadiem Manem z Liverpoolu.
A od Liverpoolu jste dostali čtyři góly.
A já jsem byl předtím přesvědčený, že tam vyhrajeme.
Opravdu?
My v tom prvním zápase byli lepší, měli jsme snad sedm tutovek, drželi jsme balon... Četl jsem pak rozhovor s Kloppem (trenérem Liverpoolu), který řekl, že takhle chtěli hrát, ale já si to nemyslím. Vždyť my je přehráli a oni nám dali góly z brejků. Jenže v porovnání s druhým zápasem, to bylo jako noc a den a Liverpool zaslouženě postoupil. Byli jsme hodně nahoře a dostali jsme facku. Asi nám došlo, že zas tak dobří nebudeme.
S reprezentací teď jdete proti Německu. Mistrům světa, kteří bez největších hvězd vyhráli červnový Konfederační pohár. Když si uvědomíte, jakou mají sílu, necítíte trochu bezmoc?
Tak bych to nenazýval. Když hrajeme s Hoffenheimem například s Bayernem, také se to dá. Víme, že tu ligu vyhrajou třeba o deset bodů, ale mají zápasy, ve kterých nepromění šance... Takové štěstí bychom také potřebovali.
V čem je podle vás jejich největší síla?
Asi v té celkové koncepci, jakou si v Německu nastavili. Od mládeže až po bundesligové kluby mají neuvěřitelnou návaznost, i ligové týmy se snaží hrát podobným stylem jako reprezentace, což je velká výhoda.
Navíc jsou velmi sebevědomí. To jste určitě už poznal.
Jednoznačně. Podle mě ani pořádně neví, že hrajou s námi. Až si pustí video, nebudou řešit nás, ale budou se soustředit jen na to, jak mají hrát oni a to je velký rozdíl.
Vy už jste se připravovali?
My víme, že na ně individuálně nemáme. Musíme je předčít bojovností, která nám ale v posledně v Norsku také scházela. Reprezentace na ní musí být založená a proti soupeři jako je Německo potřebujete i štěstí, budeme je muset trochu dojíždět a podobně. Na každé pozici jsou totiž lepší než my.
