„Při trénování na nějakou pořádnou dovolenou kvůli přípravě nikdy nebyl čas. Asi pojedeme víckrát, na přelomu července a srpna,“ plánuje 46letý kouč, který si chce od fotbalu dát na nějakou dobu pauzu.
Co vám ten rok ve druhé lize o téhle soutěži řekl? Jaký na vás udělala dojem?
Pro mě byl přechod ze třetí do druhé ligy velmi příjemný v celkové kultuře. Stadiony, zázemí, vystupování lidí... Když si vzpomenu na nejmenované zápasy ve třetí lize, tak aniž bych se chtěl někoho dotknout, chování některých diváků a realizačních týmů bylo velmi nízké. Nevnímal jsem to jen já, ale i hráči. Po polovině soutěže jsme si řekli, že už kvůli tomu bychom ve druhé lize chtěli dál být.
A pokud jde o její sportovní úroveň?
Týmy mají mnohem méně slabin. Ve třetí lize jste narazil na to, že soupeř měl na nějakém postu horšího hráče a dalo se přes něj hrát. Ve druhé lize jsou ale všichni dobře trénovaní a vedení. Platili jsme body za hrubé individuální chyby vzadu nebo neproměněné pokutové kopy. To nepřidalo psychice hráčů, přitom ta je nesmírně důležitá a dost rozhoduje. Ale tým udělal v průběhu roku i v tomhle pokrok a jsem přesvědčený, že to v další sezoně bude zase o kousek lepší. Nic nás nezaskočilo negativně, spíš to byla naopak pozitiva. Se druhou ligou byly spojené vyšší návštěvy na domácím stadionu. Před takovou kulisou se klukům hraje lépe, každý zápas má lepší atmosféru. Když přijede Brno nebo Jihlava a přidají se derby s Pardubicemi a Hradcem, diváci tam jsou. Četl jsem, že jsme byli třetí v počtu diváků na domácím hřišti. To je přece pro Chrudim dobrá vizitka.
Co se vám honilo hlavou poté, co jste ve druhém jarním kole prohráli 1:6 ve Znojmě, které bylo jedním z konkurentů v boji o sestup, a najednou jste přes podzimní vítězství nad ním 4:1 měli horší vzájemný zápas?
Po prvním kole s Brnem, kde jsme sahali po bodu, ale dvě minuty před koncem jsme dostali gól na 1:2, jsem cítil, jak je tým dole. Dělali jsme pak na tom, abychom se na Znojmo adekvátně připravili. Šli jsme hrát odvážně, nahoru, s čímž soupeř myslím moc nepočítal. Troufám si tvrdit, že v prvním poločase jsme byli určitě lepší. Měli jsme mnohem víc šancí, dali jsme tyčku a břevno. Ale v poločase jsme prohrávali 1:2 a ten zápas nešel za námi. Za tu hru jsme nebyli odměněni. V kabině jsem od hráčů slyšel, že to tam zvládneme, jenže přišel nejhorší druhý poločas v celé soutěži. Z pěti střel jsme dostali čtyři góly. Dvě kola po dlouhé zimní přípravě, nula bodů, skóre 2:8... To bylo špatně. Tam jsem se rozhodl udělat změnu na postu gólmana, což jsme dřív moc nepraktikovali, pokud to nebylo vynucené. Čistě jako impuls pro tým, aby se nastartoval. Nakonec se to povedlo.
Následná remíza 1:1 v derby s Pardubicemi zřejmě byla pro další vývoj nesmírně důležitá.
Byl to bod z domácího zápasu a my potřebovali udělat jakýkoli bodový zisk. Tým v závěru prokázal velkou snahu (Lukáš Kopecký nakonec vyrovnal z penalty v 82. minutě). Posloužilo nám to k tomu, abychom se odpíchli. Aby tým za práci z přípravy, která započala už někdy v prosinci, konečně něco sklidil.
Považujete si nejvíc výhry 4:3 nad Jihlavou, kterou jste v dobře rozehraném zápase vyválčili až v 90. minutě?
To byl nejemotivnější zápas. 0:1 prohráváte - dostanete gól ze standardky, když jste předtím odehráli výborných 20 minut a soupeře jste tlačili. Pak najednou za 14 minut druhého poločasu dáte z 0:1 na 3:1, jste nahoře, euforie... Soupeř následně jednak kvalitou, jednak naším ne úplně stoprocentním taktickým počínáním srovná na 3:3 a říkáte si, že tohle ještě bude problém udržet... Jihlava je v té chvíli hodně na vlně. A nám se v poslední minutě povede dát gól, je to naše první televizní utkání, na stadionu spousta lidí. Že to skončilo 4:3 bylo výborné. Já si jako pragmatik vážil hlavně těch tří bodů, byly velmi důležité. V té době jsem si vážně začal myslet, že záchranu zvládneme. Ty počty mi vycházely. Cenné vítězství, i pro fanoušky to byl zážitek.
Která prohra naopak nejvíc bolela? Zmíněné Znojmo?
Vítkovice a Třinec. Viděl jsem, kolik máme bodů, jaké zápasy máme před sebou a jak jsme schopni doma hrát. Fakt jsem si myslel, že Vítkovice porazíme a budeme zachránění mnohem dřív. A my hrajeme 75 minut na soupeřově polovině, víme, že produkuje brejkový fotbal. Ale hosté se nám tam stejně z jedné standardky dostanou a dají gól... My jsme hráli, hráli a sami ho nebyli schopni vstřelit. Takový zápas mě mrzel nejvíc. Když už bylo všechno špatně, měli jsme minimálně remizovat, ale v žádném případě odevzdat tři body. Tím nepodceňuju Vítkovice. Měli jsme tam období, kdy jsme třeba pětkrát po sobě dostali dva nebo tři góly. Nebyli jsme schopni udržet nulu, ani hrát na jeden gól. Že přestřílíte Jihlavu je fajn, ale dlouhodobě takové výsledky dělat nejde. Apelovali jsme na tým, že musíme hrát mnohem poctivěji dozadu, i když to třeba nebude tak koukatelné. Lidi můžou křičet z tribun, že by chtěli super fotbal, to já bych chtěl taky. Ale musíte mít body, aby hráči byli v pohodě. O tom jsem se přesvědčil ve třetí lize, že když měl tým náskok a hráči byli uvolnění, byla radost se na ně dívat. Tohle však byla jiná situace, bojovali jsme o každý bod. Tam jsem byl naštvaný. Vítkovice i Třinec doma prohry 0:1... Když vezmu celou sezonu, tak byly snad jen čtyři mančafty, se kterými jsme nebodovali. Mezi nimi tyhle dva týmy. V obou dvojzápasech jsme přitom měli remizovat, ne-li vyhrát. A nakonec z toho nebyl ani jeden bod. Mohli jsme mít větší klid.
Chrudimští hráči a jejich jaro očima trenéra JirouskaBRANKÁŘI LUKÁŠ MRÁZEK A SIMON ZÍMA to letos měli oproti dřívějším letům se zápasy skoro půl napůl, „Mráza“ jich odchytal o něco víc. Oba měli světlejší i slabší chvilky - u gólmana je chyba vždycky hodně vidět. Odvedli si své. OBRÁNCI JAROSLAV HLAVSA je fyzicky skvěle vybavený hráč a druhá liga o tom je. Na jaře jsem mu dal výrazný prostor a odehrál velmi slušnou půlsezonu, myslím, že s ním klub počítá dál. Zapadl dobře, je využitelný na vícero postech. O ONDŘEJE VENCLA jsem stál delší dobu, na jaře jsem mu z obránců dal největší důvěru. Ve druhé lize už měl něco odkopáno, získal si tím autoritu na hřišti u spoluhráčů i u protihráčů. Dostal stěžejní roli „řidiče“ obrany, zvládl ji dobře. Byl to pilíř týmu. V Chrudimi by snad měl pokračovat, i když řešil i další nabídky. MICHAL RENDLA přišel proto, že dosavadní stopeři Petr Drahoš a Jakub Krčál měli po podzimu hodně karet a my jsme nechtěli řešit problémy v obraně, se kterými se dalo počítat. Je to inteligentní kluk, profesionál, který se nebojí na hřišti mluvit, organizovat tým. Na hřiště se dostal v období, kdy jsme se bodově zdvihali, byl u důležitého vítězství v Sokolově. PETR DRAHOŠ na druhou ligu jednoznačně má - běžecky, tím, jak hraje hlavou, soubojově i technicky. Je to obounohý fotbalista. Ale někdy zbytečně fauluje, chytil dvě červené karty. Taky udělal několik individuálních chyb, což mu nepřidalo. V žádném případě bych ho však nezatracoval, potenciál tam je. Potřebuje se srovnat v hlavě. Ještě ukáže, že je dobrý stoper. JAKUB KRČÁL v průběhu jara ztratil pevnou pozici. S příchodem nových stoperů jsme měli pocit, že může alternovat na krajním beku nebo v záloze, když bude třeba. Stal se z něj univerzál, ale tím přišel o ten stálý post. Malinko z toho vypadl, nicméně je to spolehlivý hráč, výkonnost mu nelétá nahoru a dolů, udržuje si ji konstantní. Je nenápadný, poctivý, charakterově vynikající. U VOJTĚCHA ŘEZNÍČKA je důležité mentální nastavení. Až získá tuhle soutěž víc pod kůži - adaptace mu vždycky trvá o něco déle než ostatním - má předpoklady pro to, být velice dobrý. Je to typ moderního obránce, který neúnavně nabíhá, a když mu tu stranu odkryjete, využije toho. Má na to fyzický fond. LUKÁŠ MASTÍK je nesporně výborný fotbalista. Když bude důslednější směrem dozadu, bude z něj výborný druholigový obránce. Ale na hřišti nemůže předvádět jenom hezké věci směrem dopředu. Jeho role myslím stoupne, až se náš tým v soutěži otrká a bude víc na balonu, umí s ním totiž velmi dobře. Vím, že když chce, tak se hrne i do soubojů, na velké zápasy se „hecne“. ZÁLOŽNÍCI TOMÁŠ FRONĚK měl určitě lepší podzim než jaro. Naopak to měl TOMÁŠ DOSTÁLEK, jako nejstarší hráč týmu odpracoval perfektní zimní přípravu. Má jeden velký problém - nemá čísla. Musí střílet góly a přihrávat na ně, jinak nemůže být na křídelním postu, na kterém hraje. Ale udělal posun, to jednoznačně. ONDŘEJ KESNER = spolehlivost. Během let měl několikrát nabídku jít za lepším, co se týče financí, ale vždycky prokázal skvělý charakter a zůstal. Osobně na to nikdy nezapomenu. Zaslouží si nejen pochvalu, ale i větší odměnu za to, co pro klub odvádí. Letos jsme mu začali hledat víc místo v prostředku, má málo ztrát. Po zranění Lukáše Kopeckého se dostal víc k přímým kopům a ukázalo se, že je taky umí zahrávat. Dělal to velmi dobře, dával z toho góly. DAVID SIXTA je nadstandardní fotbalista. V létě jsme ho brali z Liberce s tím, že po operaci tři čtvrtě roku nehrál. Věděli jsme, že zapadne do týmu a pomůže, ale že to může chvíli trvat. Začátek vypadal velmi dobře, pak jeho výkonnost na podzim malinko klesala. Nezatracovali jsme ho, říkali jsme: dobře trénuj, zůstaň zdravý, na jaře to půjde stoprocentně nahoru. To se potvrdilo. Určitě neřekl poslední slovo. Má obrovskou sílu v meziprostoru, vyvezení míče, vynikající první dotek. Je rychlý s balonem, umí dát dobrou přihrávku, ale je třeba, aby se víc tlačil do střelby a tím pádem začal mít lepší čísla. Pak ho to okamžitě vykopne zase výš. LUKÁŠ KOPECKÝ udělal hodně proto, aby byl hráčem základní sestavy a ve druhé lize nastupoval. Vždycky to byl elitní střelec Chrudimi a hrozně jsem mu přál, aby se do toho zase dostal. Na podzim z ní vypadl, nebyl s tím spokojený, ale vzal to za správný konec, opravdu na sobě makal. I na jeho příkladu by se pak mohlo ukázat ostatním, že když se chce a člověk je poctivý, jde to. Bohužel si zranil koleno a z malého zákroku - vypadalo to, že se odstraní úlomek menisku a bude to O. K. - se stal větší. Měl natržený jeden z vazů. Léčení se protáhlo v podstatě až do konce sezony. Pak už do toho nezasáhl a samozřejmě byly zápasy, kdy jsme střelce potřebovali. Hlavně v domácích utkáních, když jsme tlačili Vítkovice nebo Třinec. Tam se přesně tenhle typ hráče hodil - nemohli jsme dát gól. MARTIN SULÍK měl kapičku horší jaro než podzim, přitom jsem naopak čekal, že tam bude vzestup. Je to dynamický hráč, jenže v zápasech, do kterých nastoupil, dost často fauloval a nebyl ve své kůži. Neměl delší období, kdy by byl v základní sestavě, a mohl nám ukázat, že je dobrý. To pro něj určitá nevýhoda byla, ale předpokládal jsem, že půjde víc nahoru. SEBASTIEN LANGR byl v předchozích letech tahoun, dominoval svou fyzickou připraveností, důrazem, entuziasmem tým strhával k vítězství. Teď ve druhé lize se mu však soupeři v té fyzické připravenosti vyrovnali. Limitující pro něj byly dovednostní věci, v některých utkáních s tím měl problém. Cítil to tak, že povede tým k záchraně, že to zvládneme, ale začal pak přemýšlet o tom, že se to nedaří, a klesat na mysli. Ztratil tak tu svoji největší devízu, což je hecování týmu a vůdcovství. Zavřel se víc do sebe, přemýšlel, proč mu to nejde líp a tak dále. Utápěl se v tom. Tím přišel o místo v základní sestavě. ROMAN ČÁP měl velkou nevýhodu v tom, že přišel asi týden před začátkem soutěže, vůbec s námi neodjel přípravu. Mladý talentovaný kluk, naskočil rovnou do generálky proti Sokolovu v Blšanech. Museli jsme ho posílat za rezervu, abychom viděli, jak na tom je. Seznamoval se navzájem s týmem. Taky mě mile překvapil, prokázal fotbalovost, je to levonohý hráč s dobrou střelou. Může to být klíčový podhrotový hráč, který umí dát gól i na něj přihrát. Když to hodnotím zpětně, mohl dostat i víc příležitostí, než dostal. Do kabiny zapadl dobře. Pokud zůstane v Chrudimi, bude o něm ještě slyšet. ÚTOČNÍCI DANIEL VAŠULÍN ve výkonnosti pořád stoupá, ovšem pořád je to strašně mladý hráč, má stále spoustu chyb. Ale jeho somatotyp ho předurčuje k tomu, aby byl v útoku hodně nepříjemný. Na tu postavu má velmi slušnou rychlost a testy ukázaly, že na tom vůbec není špatně celkově. Má velké předpoklady, ale říkal jsem mu, aby nedopadl jako PETR RYBIČKA, který odcházel jako velký talent a o němž nemůžu říct, že se do Chrudimi vrátil v lepším stavu. Je to už nějakou dobu profesionální hráč, který nemá na práci nic jiného než fotbal. Nechtěl však na sobě makat, což není vina trenérů. Nikde nehrál, neměl stálý flek. Říkal jsem mu, že to je jasně jeho chyba. Musí na sebe být mnohem tvrdší, a pak nám ještě ukáže, co umí. MILAN UJEC mě příjemně překvapil tím, jaký to je kluk. Znali jsme se, protože jsme oba z Pardubic, hrál občas proti nám. Mám to blízko do Živanic, odkud do Chrudimi přišel, jezdil jsem se tam dívat na zápasy a zrelaxovat. Fantasticky zapadl do té naší rodinné party. My jsme v zimě chtěli přivést zkušenější hráče, abychom narovnali sebevědomí týmu. To se povedlo. Míla bojoval o místo v útoku s mladými kluky, s Petrem a Danem. Dostal minutáž, aby dokázal, že umí kopat. Dal dva góly. Dovedl přikrýt balon, ustát předsouboj. Oproti těm dvěma měl handicap v pohybu, ale nechyběla mu chuť se s tím rvát. |
