I Hoftych se jako neštěmický a ústecký odchovanec přičinil o to, že se asi poprvé v historii šlo v Ústí na mezistátní zápas. „Když byla možnost dát přípravu do Ústí, řekl jsem, že by to bylo fajn. I kvůli lidem, kteří tu dokázali konečně udělat fotbalový stánek,“ kochal se přebudovaným stadionem.
Sice by oželel atletickou dráhu, ale jiné mouchy nenašel: „Krásný stadion, kabiny na ligové úrovni. Teď už jen přeju hráčům Ústí, aby se dostali z problémů, aby nakopli tu mašinu a jednou se tady hrála i 1. liga,“ vzkázal poslednímu týmu druhé nejvyšší soutěže.
O rodišti se zmínil i před reprezentanty. „Povídal jsem jim, že v jejich věku jsem Ústí opouštěl a šel jsem na vojnu do VTJ Žatec. Zato oni se můžou fotbalem bavit, vojna už neexistuje. Ale já bych jim někdy půlroční ochutnávku dopřál,“ usmál se.
Proč? Teenagerům by prý neuškodil tvrdší režim. „Vytrhli by se od manažerů a rodičů, donutilo by je to dřív se o sebe starat,“ tvrdí Hoftych. „S Pavlem Malurou vedeme i nároďák do 18 let, tam jsou to ještě ‚hvězdičky‘ oprašované v klubech. Zato kluci z dvacítky prošli ligovou přípravou a už dostali za uši od starších. Sešli se fajn kluci, poctiví, proto mě těší dobré výsledky i hra.“
Ocenit ji může ve čtvrtek publikum v Chomutově, kde Česko U20 od šesti večer opět vyzve Francii.
„Francouzi nás převyšovali v rychlostně technických dovednostech, ale rozdíl nebyl markantní. Byli velkou neznámou, tak často se s nimi nepotkáváme. Věděli jsme o nich jedině to, co měli k večeři, protože s námi spí na Větruši na hotelu. Dali si steaky.“
