Figuru má jako kulturista, za zlého muže á la Řepka ale fotbalista Pavel Džuban nikdy neplatil. Ostrá hra k němu patřila, nikoli ale červené karty a konflikty. A možná díky své dobrosrdečné povaze přijal s grácií i nečekaný konec v Ústí.
"Však ostatním klukům z naší party taky za chvíli dojde pára. Dávám jim tři, maximálně čtyři roky. Pak se zase budeme potkávat v nižších soutěžích," předpovídá člen zlaté ústecké party, která v roce 2010 vybojovala historický postup do první ligy po 51 letech.
Takže vás nemrzí konec?
Každý konec je smutný, ale záleží, jak se na to člověk dívá. Zase je to začátek něčeho nového. Těším se na to, co bude.
Jak vám vedení vysvětlilo, že už vám neprodlouží smlouvu?
Normálně jsme si řekli, že je konec. Tak jsem to tak bral. A jestli jsem byl překvapený? Osobně si myslím, že jsem ještě hrát mohl, ale nemá cenu se o tom dál bavit. Je konec, ale bude něco jiného.
Byl jste dlouho zraněný, tenhle fakt to asi ovlivnil.
Kdybych hrál, asi by to bylo jiné. Ale nehrál jsem, tak končím.
Jakých bylo těch 8 let v Ústí?
Bylo to krásné, vždy tu byla dobrá parta, užil jsem si to. Fotbal taky výborný, dvakrát jsme postoupili, vzpomínat budu jen v dobrém. Jen mě mrzí, že jsem se nedočkal té tribuny. I kdybych ji zažil rok, bylo by to málo. Měla tady být už 5 let. Není, bohužel. Ale určitě to byl vrchol mé kariéry. I když vlastně ještě nevím, jestli teď nepostoupíme s Proboštovem (smích).
Osm let v ÚstíPavel Džuban, 32 let. Řízný stoper byl v Ústí od července 2005. Byl u historického postupu Ústí do ligy po 51 letech v roce 2010, zažil i další postup o dva roky později. Kvůli nevyhovujícímu stadionu ale tehdy klub nebyl vpuštěn do nejvyšší soutěže. S kariérou úplně nekončí, hrát bude za Proboštov. |
Jaké cíle máte v Proboštově?
Zatím máme za cíl si čtyřikrát při zápase přihrát (smích). Ale uvidíme, jak se posuneme dál.
Je to velká změna?
Určitě velká, ale těšil jsem se i tam. Dokud mě to bude bavit, tak budu hrát, pak skončím. Takže doufám, že mě to bude bavit ještě dlouho.
Kdo vás do Proboštova zlákal?
Miroslav Janota, bývalý ligový hráč. Znali jsme se, šel jsem tam kvůli tomu, že tam je tam i Venca Sedlák, kluci, s nimž jsem hrál. Ukecali mě.
Skončil jste profesionální kariéru, jak se to dotkne vašeho osobního života?
Ovlivnilo ho to a ještě hodně ovlivní, zatím nemám práci, takže uvidíme. Bude míň času na rodinu. V Proboštově se tím živit nedá, tam je to pro srandu. Mohl bych si jinde fotbalem vydělávat ještě dlouho, kdyby bylo zdraví, ale myslím, že to je hloupost. Lepší je začít si budovat jinou kariéru. Tak jsem to přijmul, tak to vidím.
Jakou máte představu?
Mám nějakou domluvu, šéf Proboštova slíbil, že mi dá práci. A začnu jinou kariéru.
U fotbalu nezůstanete?
V Ústí se rýsovala juniorka, měl jsem nějakou nabídku, ale to padlo. Uvidíme, co přinese čas.
Neměl jste nabídku třeba z nějaké vyšší soutěže, než je krajský přebor? Nebo z Německa? Přece jen, bude vám teprve 33 let.
Možnosti vždy jsou, kdyby člověk chtěl. Ale já už chci raději pracovat a fotbal mít jen jako zábavu. Aby člověk dělal něco do budoucnosti. Hrát do 38, a pak hledat práci? To už je lepší začít teď.
Zažil jste ve fotbale hodně, co vám nejvíc utkvělo v paměti?
Určitě ty postupy s Ústím, pak hezké zápasy. Osobní moment žádný nemám, spíš ty kolektivní, týmové radosti. První postup byl hodně pěkný, při druhém jsme byli fakt dobří, ale už to nebylo tak emotivní. Věděli jsme, že možná ani ligu hrát nebudeme, bylo to takové klidnější. A v podstatě nedoceněné, na to, jak jsme druhou ligu projeli. Uvidíme, třeba až časem to lidem dojde. Může se stát, že kluci postoupí znovu, ale taky tady zase 50 let nemusí nic být.
Na co z kariéry byste raději zapomněl?
Třeba mě napadne, když si Zdeněk Stárek ošklivě zlomil nohu v Sokolově, to bylo takové hodně smutné. Anebo když jsme v lize dostali sedm gólů v Plzni.
Určitě ale nebudete chtít zapomenout na kamarády. Na ústeckou partu kolem vás, Nováka a spol.
Snad se budeme stýkat, neumřel jsem (smích). S kluky se vídám, byli jsme se třeba koupat na Barboře. Ty roky se nedají zapomenout, jsou to kamarádi a předpokládám, že zůstanou.
