A zrovna tenhle Bucha se stal hrdinou víkendu. Tichý mládenec, který si málokoho pustí k tělu, nasázel poslední Příbrami tři kousky a na čtvrtý gól přihrál. 4:0, hotovo!
Bucha pak přišel mezi novináře a pravil: „Vím o situacích, kdy jsem zbytečně ztratil balon nebo je řešil špatně.“
Celý on, vnímavý a sebekritický až příliš. Ovšem když ho slušně požádáte, ve zkratce vám poví svůj příběh. Kdo ví, třeba se zrovna on objeví v nominaci na letní Euro. Jako překvapiví předchůdci Jankulovski nebo Darida.
Rýsuje se nový Darida, chválil Buchu spoluhráč Limberský |
„Už z fotek z rodné Nelahozevsi je vidět, že mám balon pořád u nohy. Fotbal jsem miloval odmalička. Byla to oddanost, vášeň. Láska na celý život,“ vyznává se.
Jakmile skončila škola, spěchal na hřiště. Jakmile byl v televizi zápas, seděl na gauči a koukal: „Nesmírně si vážím toho, že se fotbalem můžu živit, i když rodiče těžko kousali, že jsem kvůli tomu obětoval školu.“
Po maturitě na gymnáziu v Přípotoční ulici ho vzali na FTVS, obor sportovní management. Jenže zároveň ho trenér Trpišovský povolal do áčka Slavie: „Nádherná doba. Splněný sen. Ale bohužel mi ve škole nevyšli vstříc s individuálním plánem, tak jsem musel volit.“
Vyhrál fotbal, škola zatím počká.
K desátým narozeninám mu rodiče koupili dres Pavla Nedvěda, ten černobílý z Juventusu. Proč? „Protože já se v panu Nedvědovi viděl. Kéž bych ho mohl potkat a poděkovat, jak mě inspiroval. On byl fanatik, univerzální voják. Díky své píli se vypracoval ke Zlatému míči.“
Bucha chtěl (a chce) být jako on. Přidával si, střílel po tréninku na prázdnou bránu. A taky si nechal narůst vlasy na ramena. Na mikádo. Když se mu povedl zápas, táta ho chválil: „Dobře, Grande Paolo!“
Podle Nedvědovy přezdívky...
„Kéž bych se panu Nedvědovi přiblížil. Ta jeho střela! Levačka, pravačka, prudce, technicky, z dálky. Jednou jsem ho potkal na jeho škole v Brandýse nad Labem. To jsem ještě s mikádem kopal za Neratovice.“
Bucha si nechal podepsat kartičku, kterou má dodnes doma schovanou. Kdyby mohl, pozval by legendárního záložníka na kafe a zeptal se ho, jak to dokázal: „Jak hrát za Lazio, za Juventus, za reprezentaci.“
Od žáčků mu vtloukali do hlavy: Buchič, talent není všechno, dej tomu víc!
A Buchič se snažil.
Dal hattrick, ale hledal chyby. Ztratil jsem moc míčů, myslí si Bucha |
Podobně jako Alex Král, taky ročník narození 1998 a Buchův velký kamarád: „Na střední škole jsme spolu seděli v lavici. Alex patří k mým motivacím.“ Kluk, se kterým vyrůstal, si teď vydělává v ruské lize a stabilně kope za reprezentaci.
Nový plzeňský lídr si nechává radit od výživového poradce, taky se pravidelně schází s mentálním koučem. Na fotbalistu docela nezvyklé. Bucha cítil, že se potřebuje vymluvit z problémů a ráno přijít na trénink s čistou hlavou: „Abych se mohl zlepšovat.“
I proto v létě 2018 neprodloužil smlouvu se Slavií, kde ho dodnes považují za zrádce. Bucha odešel do Plzně, ale pravou formu chytil až při půlročním hostování v Mladé Boleslavi: „Tam jsem se odrazil.“
A co až v polovině dubna přijede do Edenu? „Budu se vyloženě těšit,“ odpoví Bucha. Možná nepůjde o titul, ale o jeho příběh určitě. „V dresu Boleslavi jsem to na podzim nezvládl. Nebyl jsem připravený, že na mě celý Eden bude pískat. Teď už vím, do čeho půjdu.“
