Ani skvělý Pauletův výkon tehdy kouče nepřesvědčil, že by mu měl dát víc prostoru. Portugalci ztroskotali v semifinále na Francii a po šampionátu vystřídal Coelha na lavičce Antonio Oliveira.
Ten brzy rozpoznal Pauletovy přednosti a jestliže Portugalci dlouhá léta hledali zakončovatele Figových a Costových centrů, Oliviera pochopil, že právě Pauleta je tím chybějícím článkem k úspěchu. Od jeho nástupu do funkce nevynechal útočník ani jeden z 21 zápasů a s osmi brankami se stal nejlepším střelcem týmu v kvalifikaci.
Přitom nechybělo mnoho a Portugalci by nikdy famózního kanonýra neobjevili. Pauleta vyrostl v panenské přírodě Azorských ostrovů a když jej v sedmnácti letech zkoušelo Porto, utekl z průmyslového města zpátky k rodičům na farmu. Přivydělával si jako poslíček a dál se protloukal amatérskými ligami.
Upozornil na sebe až v dresu druholigového Estorilu, za který nastřílel 19 branek a portugalský kouč Joao Alvés si jej vytáhl k sobě do španělské Salamanky. Rok nato pomohly Pauletovy góly týmu do první ligy a hráči k nabídce z La Coruni. Přestože se mu dál stýskalo po domově, s přestupem souhlasil a v roce 2000 slavil s Deportivem španělský titul.
Proto fanoušky překvapilo, když přestoupil do Bordeaux, které hledalo náhradu za Sylvaina Wiltorda. Teprve ve Francii se jeho kariéra rozjela naplno. V první sezoně nastřílel 20 branek, letos přidal ještě dvě navíc a vedle koruny krále střelců získal v anketě hráčů a trenérů i ocenění pro nejlepšího fotbalistu ligy.
Ani mezi těmito úspěchy Pauleta nezapomněl na své kořeny. Každý gól oslavuje rozpřažením paží, kterými míří k nebi. Prý tím gestem napodobuje let jestřába, po němž dostaly Azorské ostrovy své jméno.
 Portugalský útočník Pedro Pauleta dává svůj třetí gól v zápase proti Polsku na MS 2002. |
