Útočník za miliardu, nejdražší posila v historii klubu.
„Život v Římě je nádherný. Krásné město i počasí, teplo. Ale lidi jsou opravdu trochu divočejší,“ vyprávěl Schick v pondělí na reprezentačním srazu před turnajem v Číně. „Křičí moje jméno, těžko se někde schovám. Ale nikoho nechci odmítnout: patří to k tomu a je to hezké.“
Dává vám někdo občas najevo, že se od vás čeká víc?
V klubu ne. Tam se mi všichni snaží pomoct, sami vidí, že to pro mě není lehké. Cítím se tam dobře a jsem jim za to vděčný. Ale samotného mě překvapilo, jak moc Řím žije fotbalem. Je tam ještě větší tlak než kdekoli jinde. A přetrvává.
Je těžké ho vytěsnit?
Po přestupu jsem byl asi jedno z nejprobíranějších témat v Itálii... Snažil jsem se to nevnímat, ale moc to nejde. Všechno je pro mě nové. Vždyť je mi čerstvě dvaadvacet, je to prostě moc rychlé. Ale musím si zvyknout.
To platí i na hřišti. Sezonu jste si maloval jinak, viďte?
Samozřejmě je to jiné, než jsem si představoval. Nečekal jsem, že budu tak často zraněný. Dělám všechno, abych byl zdravý, a teď konečně můžu říct, že mě nic netrápí.
Brzdila vás jen zranění, nebo se toho našlo víc?
Nechci se na nic vymlouvat, příčin bylo trochu víc, ale zranění mě určitě ovlivnila. Už v létě jsem měl problémy se srdcem, nestihl jsem přípravu, takže jsem do toho musel skočit. A když z tréninku vypadnete, ozve se brzy zase něco dalšího. U mě se toho ozvalo trochu víc... Začátek nebyl dobrý, ale věřím, že se zase dostanu do laufu a dokážu, že na to mám.
Jak se se všemi problémy srovnává hlava?
Není to snadné, hlavně proto, že to zažívám poprvé. Nová zkušenost, ne úplně příjemná. Nebudu říkat, že je všechno v pohodě. Ale když budu delší dobu v tréninku a chytnu se nějakým gólem, věřím, že se to obrátí.
Chytit jste se mohl v prosinci proti Juventusu, šel jste sám na brankáře a nedal. Byl to zlom?
Mrzelo mě to, jasně. Ale to už jsem hrál se zdravotními problémy, takže je otázka, jak by se to pak dál vyvíjelo. To už asi nezjistíme.
Přemlouvali vás v klubu, abyste hrál, i když jste nebyl fit?
To vůbec ne. Nikdo mě do ničeho nenutil. Ale byl jsem tam nový a věděl jsem, že musím splatit důvěru. Chtěl jsem hrát, netlačili na mě, bylo to čistě moje rozhodnutí. Ale možná i kvůli němu se pak zranění vleklo.
Sebevědomí v sobě máte dál? Nesrazil vás těžký úvod angažmá?
Nechci lhát: samozřejmě, že trochu jo. Ale chci si dál věřit a nemůžu přemýšlet nad blbostmi. Chci dokázat, že na Řím mám.
Pomáhá vám i Francesco Totti, legenda a ředitel klubu?
Jasně, taky. Vidíme se dennodenně, pohodový chlap. Vypadá, jako by byl jeden z nás, jako by do týmu patřil dál. Jen s námi není na hřišti.
Tam se perete o místo i s Edinem Džekem, největší hvězdou. Jste parťáci, nebo konkurenti?
Edin je ve fázi kariéry, kdy nemusí dělat naschvály. Je to naopak asi můj největší kamarád, máme bezvadný vztah. Skvělý člověk a jeden z nejlepších útočníků na světě. Díky němu poznávám, v čem se musím zlepšit. Navíc díky angažmá v Teplicích mluví pořád výborně česky, takže občas si v češtině popovídáme.
Patrik Schick na srazu české fotbalové reprezentace před přípravným turnajem v Číně.
A neštve vás, že kvůli němu většinou hrajete na křídle?
Neštve. Já jsem rád za každou příležitost, kdy můžu být na hřišti, takže takhle vůbec neuvažuju. Asi je poznat, že to není moje ideální pozice, ale není to tak, že mi systém nevyhovuje – jen se mu musím přizpůsobit a dělat všechno, aby mi to šlo.
Věříte, že nejhorší už je za vámi?
Snad ano. Všechno bylo hrozně rychlé a trochu se to uspěchalo. Byl jsem natěšený a všechno chtěl hned, tělo na to nebylo připravené. Šel jsem do toho moc hrr – a svaly nevydržely.
Proto jste za podzim stihl jen čtrnáct zápasů a jeden gól. Neuvažoval jste v zimě o hostování?
Nad tím jsem nepřemýšlel vůbec. Chci něco dokázat v Římě. Do konce sezony máme ještě dost zápasů. A co nezačalo dobře, může dobře skončit.
