Boloňa, Parma, Udine, Valladolid, Crystal Palace či dokonce Arsenal. Kluby, jež novináři (nejen) v Itálii v uplynulých dnech s Schickem spojovali.
„Ale já si stojím za tím, že se chci prosadit v Římě,“ tvrdí odhodlaně. „Chci to dokázat. Jsem si jistý, že příležitosti tam ještě dostanu.“
Vypadalo to, že do reprezentace si dvaadvacetiletý útočník od začátku sezony jezdí zlepšit sebevědomí. Přijel v září, dal gól Ukrajině. Dorazil v říjnu, sestřelil Slováky.
V Itálii přitom až do víkendu, kdy se prosadil při vítězství nad svou bývalou Sampdorií, mlčel.
„Celé je to také trochu o štěstí. Ta sebedůvěra je pořád stejná, ale abych se dostal do ideální formy, potřeboval bych hrát víc. Pořád cítím, že mi minuty chybí,“ připustil Schick.
Za poslední měsíc jich posbíral 93, naskočil do tří zápasů. A povedl se mu i čtvrteční duel za národní tým v Polsku (1:0).
Patřil mezi nejlépe hodnocené, věřil si, dokázal udržet balon, ukázal nadstandardní techniku a po jeho práci vstřelil jediný gól zápasu spoluhráč Jankto.
Dobrá zpráva pro trenéra Šilhavého, který na Schicka při absenci Michaela Krmenčíka musí spoléhat. I na jeho výkonech teď český tým stojí. A stát bude.
„Nejen pro mě, ale pro každého hráče je takový pocit velmi důležitý. Pocit důvěry, pocit, že ho tým potřebuje,“ potvrzuje Schick.
„Krmelce, který se vážně zranil, je mi líto. Nechci úplně říct, že to po něm přebírám, ale vím, že tady momentálně moc dalších útočníků nemáme. Je na mně, abych potvrzoval, že tenhle tým můžu táhnout.“
