Zlínského kouče Bohumila Páníka už před časem upoutal natolik, že se jej nebál přirovnat k Tomáši Rosickému. Místo Zlína ale Patrika Hellebranda do vrcholového fotbalu uvede Slovácko, kde mládežnický reprezentant krátce po svých květnových osmnáctých narozeninách podepsal profesionální smlouvu.
„Chtěl jsem ze Zlína odejít, protože jsem za celou sezonu nedostal šanci. Až těsně před koncem smlouvy mě zařadili do tréninkového procesu s áčkem,“ říká střední ofenzivní záložník, kterého kouč Páník nasadil jen do předposledního ligového kola na hřišti Dukly.
Slovácko bylo jediným zájemcem?
Rozhodoval jsem se mezi ním a Slavií, tam je ale konkurence opravdu velká. Myslím, že Slovácko je ideální. Hodně mladých tady dostává šanci v lize, výrazně jsou vidět i v různých mladých reprezentacích.
Co na to říkali ve Zlíně?
Klub se mě ještě snažil přemluvit, ať zůstanu. Ale když jsem dal trochu najevo, že jsem rozhodnutý odejít, přišlo mi, že už to ani moc neřešili.
Mezi kluby je rivalita. Pocítil jste to?
Zatím ani ne. Já jsem se tam ještě od té doby neukázal, tak jsem zvědavý, co bude, až tam přijedu. (směje se)
Vaši bratři, čtrnáctiletý Honza a devítiletá dvojčata Tomáš a Filip, ve Zlíně zůstávají?
Ano. Snad to neschytají za mě. (směje se) I s taťkou, který ta dvojčata trénuje. Ale zatím je to naštěstí v pohodě.
Váš táta Aleš hrál první ligu za Opavu, s Petržalkou se dokonce dostal do Ligy mistrů. Co říkal na váš přesun?
Jo, schválil to. Když jsme se o tom bavili, jen mi řekl svůj názor, ale zdůraznil, že rozhodnutí je jenom na mně.
Berete Slovácko i jako přestupní stanici do ještě většího klubu?
Jednou bych chtěl hrát španělskou ligu. Ale chce to jít postupně, Slovácko je na té cestě dobrým krokem.
Dalším může být třeba ta Slavia?
Uvidíme, co bude dál. Teď jsem ve Slovácku, tak se musím prosadit tady. Slavia, to je velkoklub. Byl jsem moc rád, že mají zájem. Ale tam bych buď hrál jen za jejich jednadvacítku, nebo bych odešel někam hostovat.
Ani ve Slovácku nebudete mít místo v sestavě jisté. Počítáte s tím?
Samozřejmě. Jsem hlavně rád, že tady můžu začít trénovat s áčkem. Postupně budu získávat zkušenosti. Ve Slavii bych asi neokusil ani ty tréninky.
Jaké jsou vaše první dojmy z nového angažmá?
Jsem ve Slovácku zatím jen krátce, poznávám to tady. S každým tréninkem a zápasem se cítím líp. Líbí se mi tady, všechno je skvělé. I parta v kabině a realizační tým mi připadnou úplně v pohodě. Nemůžu si na nic stěžovat.
Osmnácté narozeniny jste oslavil teprve v květnu. Jak to řešíte s dojížděním ze Zlína do Uherského Hradiště?
Buď s Tomášem Břečkou, který bydlí taky ve Zlíně, nebo autobusem. Ale teď jsem udělal řidičák, za pár dní mi jej dají, pak už budu moct i jezdit autem.
Co vám na úvod řekl slovácký trenér Stanislav Levý?
Že mám docela fyzické rezervy, tak na síle zapracujeme a snad to bude v pohodě. Když máme jeden trénink, dávám si teď posilovnu ještě doma.
Chcete hned zabojovat o základní sestavu?
Hlavně se chci zlepšovat, cítit to na sobě. Jestli budu od začátku hrát, nebo ne, to tolik neřeším. Snad se na hřiště postupem času dostanu.
Zlín ztráta talentu mrzí, nic ale nehrotíNení to běžný jev, ale také ne výjimečný. V samostatné historii elitní české fotbalové ligy nastoupilo 16 hráčů za Zlín i Slovácko. Ke krajskému rivalovi však vždycky přicházeli v pokročilejším věku, nebo oklikou přes jiný klub. Aby se ale hráči stěhovali k největšímu konkurentovi, sotva dosáhnou plnoletosti, to se stalo poprvé až letos, když Patrik Hellebrand zamířil ze Zlína do Hradiště. „Mrzelo nás to, ale už je to pryč,“ říká zlínský manažer Zdeněk Grygera, který s Hellebrandem podepisoval v prosinci roku 2015 smlouvu. Nadějnému záložníkovi bylo tehdy šestnáct, klub o něm obsáhle referoval na svých webových stránkách. Za rok už pravidelně hrál nejvyšší dorosteneckou soutěž, letos v zimní přípravě si poprvé oblékl dres prvoligového áčka. „Počítal jsem s ním do letní přípravy, ale není tady,“ reagoval v červnu kouč Zlína Bohumil Páník na dotaz, jestli mládežnického reprezentanta zapojí do týmu. V té době už měl Hellebrand nakročeno do Slovácka, novou smlouvu odmítl a ve Zlíně ho ani moc nepřemlouvali. „Tohle neděláme, nevyplácí se to,“ tvrdí Grygera. Jako s nezletilým s ním přitom ve Zlíně delší kontrakt podepsat nemohli. Omezující je věk osmnácti let. „Zajímají nás šikovní mladí hráči. Když jsme se dozvěděli, že se Patrik ve Zlíně necítí komfortně, přes agenturu Sport Invest jsme jej oslovili,“ přiblížil ředitel Slovácka Petr Pojezný. Díky tomu, kolik mladých hráčů se ve Slovácku už v útlém věku prosazuje v ligovém týmu, se klub pro talenty odjinud stává stále žádanější adresou. V nabitém kádru Zlína to mají složitější. „Cítí, že naše práce s mládeží je kvalitní. Což umocňuje i fakt, jak se naši odchovanci prosazují v mládežnických reprezentacích. Ve filozofii nasazování mladých přitom nehodláme nic měnit,“ podotýká Pojezný. „My mu může popřát, ať se mu daří,“ pronesl šéf zlínského mládežnického centra Marek Kalivoda. V případě každého dalšího přestupu by totiž Zlín mohl inkasovat výchovné, které by činilo dvě procenta přestupové částky. „Mezi Zlínem a Slováckem je průchodnost trenérů i hráčů. Nehrotil bych to,“ uklidňuje Kalivoda. „U nás navíc trénuje přípravku Patrikův otec a v mládežnických kategoriích hrají další jeho bratři.“ Jestli zůstanou, nebo budou následovat svého staršího sourozence, se teprve uvidí. |