"Určitě to nemuselo být naše maximum," upozornil jeho kolega Lukáš Dubský. Klub s nejmenším rozpočtem ve druhé lize do poslední chvíle čeřil postupové vody. Zatímco jiní uchazeči o první ligu už byli dávno ze hry, Pardubice stále žily v naději. Byť se nakonec rozplynula, žádný smutek se nekonal. Vždyť vyrovnal své předloňské maximum. "Je to výborné umístění," prohlásil Dubský.
Tým se dokázal vypořádat s odchodem nejlepšího podzimního střelce Pavlíka do Synotu. Nenašel sice stejně úspěšného kanonýra, ale o góly se podělilo více hráčů.
"Povedly se i zimní nákupy, zejména příchody Krutého a Kučery," podotkl Dubský. "Mužstvo nemělo slabinu a vytvořila se v něm skvělá parta. Všichni chtěli ukázat, že i v našich podmínkách se dá hrát úspěšně. Konečné umístění je dílem celého týmu."
Z hráčů na jaře spadla i existenční nejistota. Město, které se k fotbalu stavělo zády, změnilo svůj postoj. "Na podzim jsme nevěděli, co bude. Ale na jaře se vše uklidnilo," podotkl Pihávek. "Přestali jsme se potýkat s psychickou nevyrovnaností. Byl to důležitý zlom," dodal Dubský.
Na výsledcích se to projevilo zejména v domácím prostředí. Zatímco na podzim Pardubice přivezly více bodů z venku, na jaře si udělaly ze svého hřiště nedobytnou pevnost. Všechny zápasy na něm vyhrály.
"Domácí utkání sice nebyla herně dobrá, ale díky bojovnosti, jež byla vlastní většině hráčů, jsme je zvládli," ukázal Dubský na hlavní přednost svého týmu.
Venku už jeho svěřenci tak úspěšní nebyli. Od soupeřů si přivezli pouze čtyři body, přestože v řadě zápasů, třeba v Drnovicích, Mladé Boleslavi či naposledy v Brně, byli herně lepší. Doplatili však na bídnou koncovku.
"V dalších pěti zápasech venku jsme mohli bodovat. Kvůli tomu jsme přišli o lepší umístění. Kdyby se nám to povedlo, mohli jsme být třeba druzí," tvrdí Dubský. "Musíme však stát pevně na zemi. Páté místo je pro pardubický fotbal velice pěkné. Doufám, že začala nová etapa a že by se tady jednou nemusela hrát jen druhá liga."
