Ve snaze naklonit skóre na stranu Pardubic zkoušel všechno možné. Už po úvodní občerstvovací pauze během sobotního duelu s Varnsdorfem, někdy ve 23. minutě, trenér Jiří Krejčí nařídil krajním záložníkům Fouskovi s Mužíkem, aby si prohodili lajny.
V poločase poprvé střídal; později se jal útočné rejdy svého týmu podpořit ještě dalšími dvěma čerstvými tvářemi na hrací ploše.
Ale vítězství tentokrát Východočechům zůstalo upřeno. Přestože Krejčího mužstvo mělo herně jasně navrch, nakonec se po bezbrankové remíze na stadionu Pod Vinicí objímali členové realizačního týmu soupeře. Jako kdyby hosté nezískali bod za výsledek 0:0, ale hned tři...
Ačkoli obyčejně kouč Krejčí domácí ztráty „kouše“ jen s velkými obtížemi, po mači s Varnsdorfem na tiskovce viditelně rozladěný nebyl. Zřejmě právě s ohledem na fakta zmíněná v úvodu textu.
„Klukům nemohu nic vyčíst,“ konstatoval Krejčí. „Snažili jsme se o křídelní hru, o centry do vápna. Ve druhém poločase jsme tam měli i pokusy ze střední vzdálenosti, třeba od Kováře. Dvakrát zblokovali střelu Černému, potom pálil Fousek... Soupeř hrál opravdu hodně obětavě. Možná chybělo i trochu štěstí, aby se k nám míč lépe odrazil, propadl k nám ve vápně,“ uvažoval trenér Pardubic.
Jeho protějšek na lavičce týmu Varnsdorfu David Oulehla nijak neskrýval, že hosté Pod Vinicí soupeři vlastně dobrovolně přepustili úlohu „frontmana“.
„Obraz hry byl jednoznačný. Pardubičtí byli prakticky po celý zápas lepší a více na míči, při jeho držení ukazovali větší kvalitu,“ prohlásil Oulehla. „My známe své přednosti: soustředili jsme se na obranu, abychom byli v dobré hloubce a hru domácích co nejvíce zpomalili,“ pokračoval trenér Varnsdorfu.
Jedna z největších příležitostí Pardubic přišla už v 8. minutě, Fousek protečoval míč po rohu Čelůstky asi půl metru vedle zadní tyče. Ale poté začalo být evidentní, že s pronikáním do šestnáctky hostí bude potíž. Navíc bylo třeba hlídat si také zadní voje - varnsdorfský Dzaba v brejku utekl Klímovi a střelou těsně vedle zle vyděsil většinu diváků na stadionu.
Výměna Fouska a Mužíka na křídlech nesla ovoce jen chvíli.
„Oba hrají přes nohu a my jsme se chtěli dostat do vápna, když už ne centry, tak kličkou doprostřed. A jít třeba do střely ze střední vzdálenosti. Ve druhém poločase jsme to zase vrátili, ale to už jsme věděli, že tam přijdou změny,“ líčil kouč Krejčí.
Po poločase vyběhl místo Tischlera na trávník agilnější Kovář, hře Pardubic následně prospěl i příchod Sokola za Mužíka.
„Byla to povedená střídání, oživili to. Platí to i o Čmeldovi (Vojtěchu Čmelíkovi), když tam skočil. Dělali jsme všechno proto, abychom minimálně jeden gól vstřelili. Hra by asi pak měla jiný ráz,“ mínil Krejčí.
