Jako teď v sobotu proti Ústí - jeho dva zásahy z 87. a z 90. minuty znamenaly zvrat ve skóre na finálních 3:2. „Když prohráváme, tak mě trenér do útoku většinou vysouvá. Moje pozice je však střední obránce, takže tam asi zůstanu,“ usmíval se 21letý Kopřiva v odpovědi na otázku, zda by se neměl se svou střeleckou potencí na hrotu usadit natrvalo.
Proti Ústí nebyl nereálný ani hattrick v jeho podání. „Měl jsem tam už předtím nějaké šance,“ líčil Kopřiva. Na mysli měl především svoji hlavičku krátce po začátku pardubické přesilovky (po vyloučení Melunoviče z 68. minuty), kterou výtečný gólman Zacharda se štěstím stačil u tyčky vytáhnout, a další pokus hlavou mířící do šibenice, při jehož likvidaci se Zacharda vyznamenal snad ještě víc než v prvním případě. Zmíněná situace už těsně předcházela druhé pardubické brance.
Kapitán Jeřábek Kopřivovi posadil - jak jinak - na hlavu ideální centr a Zacharda tentokrát neměl nárok. „Třetí gól byl taky přetažený centr, trefil jsem to nějak bokem nůžkami, nebo ani nevím,“ přemítal obránce.
Že budou Pardubice muset obracet nepříznivý průběžný stav 1:2 poté, co samy až do 64. minuty gólem dalšího beka Bederky vedly, by ho ani ve snu nenapadlo.
„Chtěli jsme to zvládnout vzadu na nulu, ale dostali jsme blbé góly. To se nemůže stávat, zaplaťpánbůh, že jsme to pak otočili a zvládli to za tři body,“ oddechl si.
Při inkasovaných brankách podle něho Pardubice doplatily na pasivní hru. „Měli jsme málo pohybu vpředu, z toho to vyplynulo,“ soudil Kopřiva.
