Kouč Arséne Wenger ho na trávník stadionu Higbury vypustil místo Jeremieho Aliadierea až těsně před koncem za stavu 4:1, ale zážitek tím talentovanému mladíkovi z Ostravy příliš nepokazil.
"Musím přiznat, že před zápasem byly náznaky, že bych mohl hrát už od začátku. Nejdřív jsem byl trochu zklamaný, ale když jsem vyběhl na hřiště, přešlo to a byl z toho nakonec velký zážitek," hlásil Papadopulos dojmy ze své premiéry.
Na hřišti sice nepobyl ani deset minut, ale nechybělo málo, aby si první zápas osladil hned i gólem. Debut z říše snů se však nekonal. "Šli jsme do přečíslení tři na jednoho, jenže Wiltord si s finální přihrávkou vybral spoluhráče Fabregase. Jinak se za těch pár minut moc stihnout nedalo," pokrčil s úsměvem rameny.
Obrázek rozbouřeného Higbury a nástup na hrací plochu už však z hlavy asi nikdy nevymaže. Třicet tisíc diváků, parádní atmosféra. "Mám radost, že jsem se konečně dočkal. Je to motivace do další práce," plánoval pohyblivý útočník, který do velkého fotbalu vyrazil z ostravské Nové huti.
V Londýně už se cítí skoro jako doma. Změna prostředí mu nedělá problémy, ve městě na Temži už rychle zdolal i nejtěžší bariéru, jiný jazyk. "Už se v pohodě domluvím, s tím není problém. Zrovna předevčírem jsem měl doma nějaké problémy s topením, ale všechno potřebné jsem si už dokázal zajistit a vytelefonovat sám bez cizí pomocí," pochlubil se.
Občas ho tak už jen zazlobí operované koleno. "Někdy po tréninku se to trochu ozve, ale hlavní je, že drží a nijak mě to nelimituje. Tajně doufám, že pokud se nic nestane, tak do měsíce bych snad mohl zkusit i atmosféru ligového zápasu," dodal Papadopulos s nadějí v hlase.
