"Je mi strašně. Nikdy nepil, nekouřil, žil střídmě s absolutní životosprávou. František Veselý byl symbolem zdravého chlapa. My šedesátníci jsme rádi, když se nám podaří doběhnout tramvaj, a on přitom pořád kmital po hřišti jako srnka. Mladí mu nestačili.
Ještě ve středu hrál zápas, a najednou se neprobudí. Nechápu to.
František byl fotbalový fanatik, který si nedokázal představit život bez toho, že by běhal za míčem. On by bez fotbalu skončil jako uschlý dědek. Vidíte, ještě ve středu přihrál na dva góly... Já věřím tomu, že má každý člověk svůj osud napsaný tam někde nahoře.
František v něm musel mít vepsanou lásku ke Slavii, kariéru bez zranění nebo zlato z Bělehradu. Pamatuju, jak vletěl do semifinálového prodloužení s Holanďany, na první gól nacentroval Nehodovi a druhý dal sám.
Bez něj bychom se mistry Evropy nestali. Byl to výjimečný hráč i kamarád. Ve Vídni jsme spolu dva měsíce bydleli. Hráli jsme za Rapid, já ještě neměl byt, tak mě Franta všude vozil a já mu za to doma vyvařoval. To byla krásná doba. V pátek přišel šok."