„Vždyť jsem nehrál měsíc. Ale byla to moje blbost, že jsem dostal červenou kartu. Pykal jsem za ni víc než ostatní, protože nebylo snadné jen se na kluky dívat, jak hrají.“
Jste rád, že jste se vrátil zrovna v utkání s Olomoucí?
To ano, vážně jsem se moc těšil. Utkání mělo ligové parametry. Přišlo hodně lidí, fandili, vyhráli jsme. Zaplať pánbůh za to.
Byl pro vás návrat do sestavy snadnější, když jste nebyl u minulého debaklu v Třinci?
To bych neřekl. Byl jsem s klukama každý den. I v Třinci před i po zápase, takže jsem viděl, jak to těžce berou. Ale všichni jsme na to už druhý den nemohli myslet, protože nás čekal tento důležitý zápas.
Bylo těžší zvládnout ho psychicky, nebo fyzicky, když trenér Petržela říkal, že jste už všichni vyšťavení?
Je to jasné, je konec sezony, zápasů bylo hodně, trénujeme dvoufázově, ale i Olomouc už toho měla dost. My jsme se ale s úbytkem sil dneska poprali lépe. Je dobře, že jsme hráli doma, protože nás hnali diváci. A pomohla nám i ta facka v Třinci.
Tušili jste, že to bude utkání o jednom gólu?
Mohli jsme to předpokládat. Přestože jsme na čtvrtém místě, tak pořád hrály dva nejlepší týmy v soutěži...
...už jste druzí.
Už jsme dokonce druzí, vidíte to. Ale ani Olomouc, ani my s výjimkou Třince moc gólů nedostáváme, takže se to dalo čekat. A Petr Vašek nás v bráně fantasticky podržel.
Ve druhé půli jste ale byli pod velkým tlakem, že?
Byl takový optický, hosté balon nakopávali na svoje dvě bidla vpředu, ale nijak extra nás nepřehrávali, balony jsme sbírali. Měli jednu šanci, kterou Vašek parádně chytil.
Byl to nejnáročnější zápas podzimu?
Stoprocentně. Hlavně v hlavách. Věděli jsme, jak je to důležité. Rozhodli jsme důsledností a takovou tou zodpovědností každého z nás. Pokud bychom to utkání nezvládli, děly by se v klubu asi jiné věci než to, že teď můžeme slavit.
