Zítra se představíte na stadionu v Kladně, kde jste strávil většinu své sportovní kariéry. Nevracejí se vám vzpomínky?
Teď ne, skutečně nad nimi nepřemýšlím. Nemám žádné zvláštní nebo snad zabarvené pocity, to ne. Soustředíme se na svého soupeře, kterým je silné Kladno.
Takže skutečně nebudete trpět nějakou nostalgií?
Na to není čas, v sobotu se hraje další ligové utkání. My bojujeme o titul, takže k tomu směřují mémyšlenky.
Prozradíte, komu bude přát vaše rodina?
Ti samozřejmě vždy přejí klubu, ve kterém zrovna působím. Teď se to takhle sešlo, takže je to složitější. To víte, všichni ke Kladnu máme vřelý vztah.
Ve vašem hlase začíná znít ona nostalgie, na kterou není čas.
Asi to nejde úplně přejít a nevnímat ji. Odehrál jsem v kladenském dresu hodně sezon a ještě více jich odtrénoval. Je to shoda okolností, že teď narážím na svůj klub.
Kladno proti silným mužstvům umí zahrát. Role podceňovaného mu vyhovuje, souhlasíte?
Je to tak, Kladno je doma nesmírně nebezpečné. Stačí si vzpomenout na loňské vítězství nad Slavií. Pokud si dobře vzpomínám i z mých kladenských let, nikdy tu žádný favorit nedostal nic zadarmo a zápasy byly vyrovnané.
Berete něco jiného než výhru?
Může se stát, že budu muset, ale my samozřejmě chceme vyhrát. I když vím, že by si Kladno zasloužilo vyšší příčky, protože pro mě je to plnohodnotný ligový účastník. Ligu si zaslouží.
