Kde jste se tolik řečí naučil?
Díky fotbalu tam, kde jsem hrál. K tomu jsem doma v Estonsku sledoval finskou televizi a ve Finsku mám i rodinu. Španělsky jsem mluvil, když jsem hrál v Americe, protože jsme měli v týmu hodně Mexičanů a Kolumbijců. Když jsem chtěl jít s nimi na večeři, tak jsem musel mluvit jejich jazykem.
Jak jsou na tom jazykově vaši spoluhráči v Baníku?
Komunikace je dobrá. V týmu jsou skupiny česká a ta co mluví anglicky, ale navzájem se od sebe učíme. Mladí hráči si uvědomují, že když chtějí v budoucnu hrát v cizině, tak se musejí anglicky naučit. A na hřišti mluvíme fotbalovým jazykem. Ten je univerzální.
V české lize jste zhruba půl roku. Už jste si na Ostravu zvykl?
Když jsem přišel, tak mě hodně limitovala zranění. Nebylo to lehké, ale teď už je to v pohodě.
Přišel jste po angažmá v Chicagu. Jaké to bylo vyměnit tak obrovské město za Ostravu?
Spousta lidí se mě na to ptá, ale je to jednoduché. Přišel jsem tady kvůli fotbalu. Tomu podřizuji vše.
Máte v Ostravě oblíbené místo?
Ostrava je velice malé město, když to srovnám s New Yorkem a Chicagem. (smích) Ale rád vyrážím do okolí. Líbí se mi okolní hory, s přítelkyní jsme se byli podívat na Macoše u Brna, to je nádherná propast. A už jsme navštívili také vinařství u Znojma.
Víno máte raději než pivo?
Normální je pít pivo, to u mě vítězí, ale přítelkyně má ráda víno. Ochutnal jsem taky a bylo výborné.
Hrál jste v Estonsku, Bulharsku, Norsku i Americe. Jak ve srovnání s tamějšími soutěžemi vychází česká liga?
Česká liga je hodně fyzicky náročná, podobně jako norská. V Bulharsku se hraje hodně technicky jako v Americe, kde je hodně latinskoamerických hráčů. Plzeň a Sparta by se mohly rovnat nejlepším americkým mužstvům.
Trenér Svědík po nedávné reprezentační pauze chválil vaše výkony v estonském národním týmu. Říkal, že se vás ptal, proč tak neběháte i v Baníku, ale vy jste mu odpověděl neurčitě. Co vy na to?
(Lindpere se zatvářil naštvaně, než odpověděl). Fotbal je fotbal. Nedělám maraton. Ale běhám stejně v reprezentaci i tady. Jenže v národním týmu jsem více s míčem, takže opticky to tak mohlo vypadat.
Určitě ale víte, že kouč vtipkoval.
Ano, to vím. Ale v říjnu mi bude třiatřicet let.
V Baníku jste tak nejstarším hráčem. Už jste to někde zažil?
Ne, nikdy. Tady jsem navíc jediný, kdo má přes třicet.
Nastupujete v záloze, hned za útočníkem. Vyhovuje vám to?
Mám takovou volnější pozici, líbí se mi to, protože rád řídím hru, rád jsem blízko záložníků. Chybí mi ale vpředu jeden vysoký útočník, který by mohl sklepávat balony. Když nakopneme míč dopředu, těžko ho pak získáváme zpátky a moc se naběháme.
