Přišel v zimě, ale poranil si koleno. Premiéru v české lize tak měl až minulý týden proti Znojmu. Byl u výhry 4:0.
"Deset dnů před tím zápasem jsem se cítil už naprosto v pohodě, byl jsem připravený nastoupit," řekl dvaatřicetiletý fotbalista.
Do ostrého utkání naskočil po pěti měsících, jelikož naposledy nastoupil v listopadu za estonskou reprezentaci. A dá se čekat, že v základu bude i v sobotu, kdy Ostrava od 17 hodin hostí Duklu Praha.
Není pro vás problém jít do mistrovského duelu po takové době?
Ne, není to zase tak těžké. Mentálně jsem na to už byl připravený, přece jen mám dostatek zkušeností. A věděl jsem, o co jde.
Pomohla vám do sestavy změna trenéra? Příležitost jste dostal až po odchodu Františka Komňackého.
To si nemyslím. Naplno jsem se uzdravil, až když trenér Komňacký odešel. V tom to nebylo.
V sobotu nastoupíte poprvé před domácími fandy. Jaké to bude?
Na první zápas na Bazalech se těším, ale zažil jsem je už při utkání proti Znojmu, tam jich přijelo opravdu hodně. My teď ale více než fandy řešíme výsledky. Ty jsou důležité. Jsem si vědom toho, jak nás lidé podporují, a jsem jim za to vděčný, ale musím se soustředit jen na tým, ať utkání s Duklou zvládneme.
Zažil jste už ve své kariéře boje o záchranu?
Ne, nikdy. Nikdy jsem tak ani nesestoupil.
Takže jak ty nynější vypjaté zápasy prožíváte?
Beru je úplně normálně. Složitost situace si nepřipouštím. Je to hra, je to úplně stejné, jako bychom hráli o první místo, pokaždé chceme vyhrát. Když jdu na hřiště, tak jdu odvést svou práci, každý zápas je důležitý. Navíc jsem jen jeden hráč v týmu. Samotný fotbalista nic nezmůže.
Jste už fyzicky stoprocentně připravený?
Samozřejmě cítím, že bych na tom mohl být ještě lépe, ale do konce sezony zbývá už jen pět zápasů. Nemohu myslet na to, že na tom ještě nejsem kondičně nejlépe, ale hraji naplno, a i když je to riziko, chci co nejvíce pomoci týmu.
Téměř souběžně s vaším sobotním zápase hrají ženy Estonska v Opavě kvalifikaci mistrovství Evropy s Českem. Nemrzí vás, že nebudete moci podpořit krajanky v hledišti?
Mrzí, ale nedá se nic dělat. S manažerem estonské reprezentace se znám, zval mě. Nejlepší by bylo, kdybychom vyhráli my s Baníkem i Estonky a pak bychom to mohli společně oslavit.
Líbí se vám ženský fotbal?
Sledoval jsem mistrovství světa, ale fotbal je mužský sport...
