„Taková prohra je velká škoda,“ povzdechl si čtyřiadvacetiletý Mondek po porážce 1:3. „Když deset minut před koncem vyhráváme, a prohrajeme, tak je to zlé. Ale nemáme se za co stydět. Máme se od čeho odrazit. Když budeme hrát takto, můžeme příště uspět.“
Odpadli jste v závěru kondičně?
Ne, to si nemyslím. Spíš jsme se moc zatáhli. Nevím, jestli to byl strach o výsledek, nebo co přišlo do našich hlav. My musíme soupeře pořád napadat a ne se stáhnout před vlastní šestnáctku a čekat, co se stane.
A stalo se, dostali jste tři góly.
Když v tak těžkém zápase vedete, tak deset minut do konce musíte takový výsledek udržet.
Před tím v Brně jste o výhru přišli v posledních minutách první a druhé půle. Čím to je?
Konce poločasů a zápasů nezvládáme. Nevím, jestli to je daň za to, že jsme tak mladé mužstvo, ale na to se nemůžeme vymlouvat, s tím se musíme vypořádat a bojovat každý zápas.
Jak se vůbec v tak mladém celku cítíte?
Opravdu máme hodně mladé mužstvo, ale to mi nevadí. Cítím se dobře a doufám, že se co nejdříve s týmem sehraju a budeme bodovat.
Měl jste několik šancí. Co scházelo, abyste je proměnil?
Měl jsem dvě úplně čisté šance, to měl být gól. Při té tyčce chyběl fakt kousek štěstí. A pak brankář špatně rozehrál... Dával jsem míč z první, možná jsem si ho měl zpracovat, ale tlačil jsem to do brány. Bohužel to nevyšlo. A potom jsem se ještě snažil vystřelit z otočky, ale ani to tam nepadlo.
Co vám na to řekl trenér?
Že je to škoda, ale že to nevadí, že přijde další šance. (Trenér Radomír Korytář: „Nemohu mu to vyčítat, hrál velmi dobře, dostával se do šancí, hodně balonů uhrál, byl aktivní v ofenzivě i defenzivě. Sám hráč ví, že ty góly měl dát.“)
Karle, v sestavě Baníku se objevili hned dva noví hráči Vojtěch Engelmann a Václav Ježdík. Jak se to na hře projevilo?
Je to posílení kádru, zase to je lepší. Chalani nám určitě pomohli.
