„Samozřejmě se to komplikuje, zápasů je čím dál méně, a pokud nebudeme bodovat, tak pořád jsme na sestupové pozici.“
Syn Radka Šindeláře, útočníka z brücknerovské olomoucké éry na přelomu 80. a 90. let, prožil bláznivý návrat na místo činu a stal se smutným hrdinou zápasu. Na stoperu předvedl vynikající výkon, vyhrával souboje a dobře rozehrával, jenže se přimotal k jediné brance Olomouce a sám v závěru ve dvou možnostech selhal. „Neproměňujeme šance. I já jsem měl dvě ke konci,“ vyčítal si. Už se mu nedivíte, že ho napadala sprostá slova?
V 71. minutě nestihl uhasit požár v ostravském pokutovém území, dobíhal k volnému Jakubu Plškovi, jenž místo střely zvolil ještě kličku, Šindelář i s brankářem Laštůvkou padli na trávník, odkud sledovali, jak vysmátý Plšek slaví pohodlnou trefu do prázdné branky.
„Tam už to bylo buď anebo. Viděl jsem, že je sám volný před gólmanem na penaltě. I když vím, že to prostě dělá, tak v hlavě máte, že tam skočíte a třeba tomu zabráníte. Vyřešil to dobře. Poslal nás oba pryč, dal to do prázdné brány. Kdybych tam nešel, tak si budu vyčítat, že vystřelí a že jsem to mohl zablokovat,“ povzdechl si. „První věc je, že nemohou takhle rychle rozehrát, pak se tam udělala strašná díra, špatně jsme to odbránili.“
To Plšek se zubil: „V prvním momentu byla myšlenka – rychle zpracovat, z prvního doteku střílet. Jenže pak jsem viděl, že se blíží Šindelář, a z působení z Olomouce vím, že hodně chodí do skluzu. V podstatě mu nic jiného nezbývalo než to hasit skluzem a naštěstí mně vyšlo, že i gólman šel na zem, a pak už to bylo jednoduché, dát do prázdné.“
I tak mohl Šindelář zařídit cenný bod. Trenér Bohumil Páník jej v závěru vysunul na hrot. Hezky se položí hlavou do centru, ale těsně mine branku! „Hlavu jsem se snažil tlačit na přední tyč, věděl jsem, že když to utáhnu, Buchta se tam nedostane. Bohužel jsem to dal až moc na přední tyč. Chyběl kousek.“
Ještě dostal možnost reparátu. V nastavení z dobré pozice na vápně dělovkou branku přestřelí.
„Ve druhé šanci jsem to měl líp trefit. Snažil jsem se do toho položit, ať to nepřestřelím, ale stejně jsem to přestřelil,“ litoval. I Páníka to mrzelo. „Šindelář měl dvě dobré situace, hodně moc jsem mu přál, aby vyrovnávací gól dal, pak bychom odjížděli spokojeni.“
Porážka Šindeláře, vůdčí typ, jenž po postupu se Sigmou odmítl prodloužit v klubu smlouvu a vydal se do Baníku, tuze štvala. „Těžko se to hodnotí,“ nadechl se. „Byly dva rozdílné poločasy. První jsme měli problémy poradit si s jejich mezihrou ve středu pole, slušně nám zatápěli, měli převahu, vytvářeli si šance. Do druhého poločasu jsme si s jejich mezihrou poradili lépe, paradoxně z brejku dali gól.“
Bylo znát, že druhý poločas už Ostravané našli recept, jak Sigmě čelit. „Oni se hodně točili, ale ve druhém poločase jsme si začali líp hráče předávat, abychom s nimi neběhali, řekli jsme si, kdo bude mít jaké prostory,“ podotkl Šindelář, jenž sváděl převážně úspěšně souboje s hroťákem Řezníčkem. „Byly v rámci férovosti,“ ocenil.
To k olomouckému střídajícímu útočníkovi Jakubu Yunisovi výtku měl, když se na něm v nastavení vyfauloval Šindelářův parťák ze středu obrany Václav Procházka, který tak bude Baníku proti Spartě chybět. „Je to škoda. Otázka, jestli ho už měl nechat zakončit. Nevím, jestli musel padat. Běží sám na gólmana a sotva se ho dotkne, spadne. Kdyby ho sestřelil, tak neřeknu ani půl slova, ale takhle skočit...,“ kroutí hlavou. „Udělal to dobře, ale když jde sám na gólmana, mohl by chtít zakončit.“
Jinak ovšem bývalé parťáky, kteří drží senzačně třetí místo, chválil. „Odsud se body nevozí lehce, všichni vědí, že Sigma je kvalitní mančaft, ale my body potřebujeme, měli jsme šňůru a věřili, že něco odvezeme. Aspoň bod by nám pomohl.“
