"Je to hrozné válet se celý den doma, nemoci nic dělat a čekat na další operaci," povzdechl si Petrus, který v srpnu přišel do Baníku z druholigových Pardubic.
Užije si více rodiny, manželky a dětí, kteří se s ním do Ostravy přestěhovali. Leč pořád ho to táhne na hřiště. "Aspoň se chodím koukat na tréninky. Nedá mi to." Mrzí ho, že musí čekat na plastiku vazů, kterou mu lékaři nemohli udělat hned při první operaci. "Říkali, že to nešlo, že jsem tam měl nějaký otok, což by znamenalo komplikace. Ale nejpozději za měsíc a půl bych měl na plastiku jít."
Je optimista? "Co mi zbývá," hořce se usmál. "Musím být. Uzdravení nijak zvlášť neurychlím. Nikdy jsem něco takového neměl. Budu dělat všechno, co mi říká doktor a fyzioterapeut. Udělám maximum, abych se vrátil co nejdříve na hřiště."
Hlavně si přeje, aby měl už druhou operaci za sebou. "Abych měl koleno trochu pohyblivé, abych mohl do posilovny, jít si zaplavat, něco dělat, protože když je člověk zvyklý dvacet let v kuse být každodenně v pohybu, tak je hodně blbé najednou z toho na čtyři měsíce vypadnout." Připouští, že prožívá stav nejistoty.
"Pořád nevím, co od toho mám čekat, jak dlouho potrvá, než zase budu moci hrát," povzdechl si. "Horší vstup do první ligy jsem rozhodně mít nemohl."
Navíc, když podepsal svou vůbec první profesionální smlouvu v životě. "Je to ohromná smůla, snad nejhorší zranění, jaké může fotbalista mít. Je to asi vrchol smůly po těch peripetiích, které jsem prožil, než jsem se do Baníku dostal. Odehraju čtyři ligové zápasy a utrhnu si křižák. Nevím, jestli mám někde napsané, že si nemohu pořádně ligu zahrát."
Kvůli stejnému zranění, které si navíc loni v listopadu obnovil, laboruje i Petrusův oddílový kolega Václav Svěrkoš.
"Hned mě po zápase na Slovácku povzbuzoval," řekl David Petrus. "Měl jsem od Vency SMS, ať se držím a kdybych něco potřeboval, tak se mu mám ozvat. Podpořili mě i ostatní kluci v mančaftu. Už po zápase to se mnou probíral Martin Lukeš, který s tím má rovněž nějaké zkušenosti."
