Jste spokojený, že se sága konečně uzavřela?
Určitě jsem. Už jsem to takto řešil druhý půlrok. Vždycky tu nějaké nabídky byly, ale žádná, co by mě opravdu oslovila. Václav Bartoněk (předseda představenstva klubu – pozn. red.) mi dokázal poskytnout zajímavé podmínky pro obě strany. Takže pak už nemělo smysl někam mermomocí odcházet a mohl jsem se soustředit na to, že jsem tady doma a můžu svému mateřskému klubu pomoci. Vše do sebe krásně zapadlo.
Hovořilo se o mnoha nabídkách z různých koutů Evropy. Nejvíce se spekulovalo o Rusku, Německu a Francii…
... Ale všechno to byly rozhovory se mnou a beze mě. Nevím, kde se to vzalo. Já komunikoval s agentem, nabídky tam nějaké byly, ale jak říkám, nechtěl jsem za každou cenu odcházet do zahraničí.
Trénoval jste s týmem celou zimu, trénoval jste i individuálně. Do žádného z přípravných utkání jste ale nezasáhl. Nebude vám absence zápasového vytížení chybět?
Myslím, že vůbec ne. Vždyť kolikrát je to takto i v letní přípravě, že se odehrají tři nebo čtyři přáteláky a jde se hrát. Jsem spokojenější s tímto režimem. Já ale pořád trénoval. Nevynechal jsem jediné cvičení. Když tým odjel na Maltu, připravoval jsem se s B týmem. Když kluci hráli zápas, já chodil běhat.
Já spíš narážel na to, že když tým vyrazil na Maltu, tak trenér Miloslav Machálek zkoušel jiná rozestavení a jiné varianty rozehrávky. Nebude problém se adaptovat při možných změnách?
Já si myslím, že už jsem dostatečně zkušený na to, abych dokázal rychle přepnout z jednoho systému do druhého. Je to tak, jak nám dnes říkal trenér. Není to o systému, ale o tom, jak my to pojmeme.
Podzim byl pro vás velmi vydařený. V devíti utkáních jste vsítil čtyři branky, k tomu jste přidal ještě pět gólových přihrávek. S tím asi nejde být nespokojený.
Je to příjemné. Já jsem kolikrát říkal klukům v útoku, že kdyby měli lepší zakončení, tak jich mám třeba dvanáct, ale to je samá tyčka a břevno. (směje se) Produktivita se ode mě očekávala, neměl jsem kam uhnout. Hlavní ale je, že jsem pomohl týmu. Jediné, co mě mrzí, je zápas v Jihlavě, zpackaný konec mě bude strašit furt. Ještě zápas na Žižkově jsem nezahrál dobře.
Co se tam stalo?
Před zápasem jsem jel po hlavní ulici na skútru na trénink a pán mi nedal přednost . Snažil jsem se mu vyhnout, ale už to nešlo a položil jsem to. Naštěstí se mi nic moc nestalo, měl jsem naražený bok. Rozhodl jsem se přesto hrát, nechtěl jsem chybět. S odstupem času už vím, že to asi nebylo šťastné rozhodnutí. Nechci se na to ale vymlouvat. Celkově ten zápas byl špatný, tam se nehrál fotbal, jen se tam nakopávaly míče. Snad to v druhé části odčiníme.
Styl trenéra zůstává stejný?
Já si myslím, že tak, jako jsme končili, budeme chtít navázat. Zápasy byly výsledkově i herně dobré. Kouč jistě nebude chtít nikam uhnout. Je jedno, jestli budeme hrát na čtyři, nebo na tři obránce. Trenéři nás na každém tréninku nabádají, abychom drželi agresivní styl napadání. Myslím si, že to bude fungovat, a mám z toho zatím dobrý pocit.
Když se mluvilo o tom, co kolem vás bude dál, tak kouč Machálek řekl: Mám představu o větší pracovitosti a v tomto směru by musel Ondřej přidat. Jak si to vysvětlujete?
Na to se musíte zeptat jeho. Já nedokážu na tuto otázku odpovědět.
Jak to ale cítíte?
Nijak. Já jsem o tom s panem Machálkem nemluvil. Určitě nechtěl říct nic špatného, ale fakt nevím, co se tenkrát honilo kouči hlavou. On je svůj a já jsem rád, že s ním mohu spolupracovat.
Byla to spíš přestupová hra?
Já do toho moc nevidím. Pořád mi někdo volal, jak to bude dál, to už mi vadilo. Já v tom chtěl mít také jasno a nebylo to pro mě snadné.
Jaký máte tedy s koučem vztah?
Snad dobrý. Já jsem rád, že tam je, on je snad rád, že jsem zůstal. Já se na další spolupráci těším, protože pan Machálek má dobrý názor na fotbal, hrát pod ním mě baví a máme společný cíl.
V Brně vám nic neschází?
Mám tu vše, co potřebuju. Mám tady rodinu. Jsem tady doma, vždy jsem byl a vždy budu. Dvanáct let jsem byl z baráku a teď jsem rád, že můžu být zpět. Můžu pomoci klubu vrátit se tam, kam patří.
Žádný návrat do Plzně nebo Jablonce tedy nepřipadá v úvahu?
V Plzni jsem zažil nejlepší léta mé fotbalové kariéry, dva roky, dva tituly. To se nepodaří jen tak někde a jen tak někomu. Ale proč je nezažít teď znovu. Nevím, jak dlouho vydržím se zdravím a jak dlouho mě bude Zbrojovka chtít, ale já tu chci vydržet dlouho. Dokážu si představit, že už bych tady i dohrál kariéru.
Ondřej VaněkČísla a zajímavosti
|
Tak to je opravdu dlouhá doba.
Záleží na zdraví i výkonnosti. Když ale nebude problém z mé strany, tak snad proti tomu nikdo nebude. Nechci za půl roku nebo za rok někam zase odcházet. Chtěl bych se Zbrojovkou postoupit, chci vidět, jak mužstvo dělá nějaký progres, a chci být u toho.
Když nepřišla zahraniční nabídka, vzal jste to tedy tak, že se vracíte k mateřskému klubu?
Jasně. Já, rodina i mé okolí jsme takto spokojení. Teď je pro mě motivací zařadit se vedle velkých jmen Zbrojovky. Když se postoupí a bude se hrát dobře, tak proč ne. Kdyby se mi dařilo tak jako doteď, mohlo by to být reálné.
Jste největším jménem současného kádru, je na vás kvůli tomu tlak? Určitě registrujete různé komentáře na výšku vaší gáže a podobně.
Z kabiny žádný tlak necítím. Spíš jsem naopak rád, že ten stres můžu z ostatních sejmout a strhnout na sebe. Kluci jsou pak klidnější. Já jsem na tlak zvyklý a navíc jsem na to vhodná povaha. Z ničeho si nic nedělám, tyto kecy jsou mi šumák.
Zbrojovku čeká ještě několik přípravných utkání. Dočkají se tedy fanoušci už čísla 90 na hřišti?
Určitě ano. Už jsem to podepsal, jsem připravený a není se na co šetřit. Já už chci taky hrát. Je to hrozně dlouhé a nikoho už to nebaví. Na druhou stranu, pokud budeme dobře připravení, budeme z toho těžit celé jaro, takže všichni makají naplno.
Kdo bude podle vás největším soupeřem v boji o postup?
Všichni, kdo teď jsou na špici tabulky se budou snažit. Ale zvládneme to. S takovou podporou fanoušků, jakou jsme cítili, když za námi přijeli do Pardubic v sobotu ráno do ošklivého počasí, to zvládneme. Za jejich podporu jim celá kabina musíme poděkovat.
