Po více než deseti letech je z něj znovu fotbalový reprezentant. Pořád přitom čeká na první opravdový start, protože ten z února 2008 má jen z neoficiálního přípravného utkání proti Řecku (0:1).
„Po té bouračce jsem se nejdříve celý osahal, zda nemám žádné velké zranění. Měl jsem sice pořezaný obličej od skla, ale hned jsem věděl, že mě reprezentace nemine.“ Ondřej Kúdela pro ČTK (4. února 2008) |
„Tenkrát jsem kvůli té nehodě odletěl za týmem později s Petrem Čechem, kterému se narodila dcera a dostal delší volno. Měl soukromý let a já se k němu přifařil,“ líčí Kúdela a i po té době se při té vzpomínce rozesměje.
„Teď si vážím toho, že tady znovu můžu být. Reprezentovat Českou republiku je pro mě čest,“ tvrdí.
V jedenatřiceti letech a téměř sedmi měsících může být třetím nejstarším debutantem v národním týmu. Co na to říká?
„Že nad tím teď vůbec nepřemýšlím. Spíš si užívám, že tady vůbec můžu být,“ opakuje. „Beru to s pokorou a jestli naskočím nebo ne, nad tím nepřemýšlím.“
Kúdelovi se kariéra během jediného roku výrazně převrátila. Trenér Jindřich Trpišovský si ho v lednu s sebou vzal z Liberce do Slavie, ale tam se zkušený bek zařadil mezi náhradníky. Nastupoval sporadicky, střídal, neměl svoje místo.
„Start ve Slavii pro mě ideální nebyl a v nové sezoně, protože se dařilo, nebyl důvod do sestavy zasahovat. Trenér mi opakoval, že si musím na svou šanci počkat.“
Dostal ji na konci srpna v Teplicích na úkor zraněného Simona Deliho. A v sestavě se čerstvý otec Kúdela drží pořád, k tomu dodatečná reprezentační pozvánka...
„Zjistil jsem to na Slavii v pondělí na tréninku, tak jsem se jen otočil, zabalil pár věcí a oznámil to doma,“ popisuje. „Možná nebyli nadšení z toho, že s nimi znovu nebudu, protože program v klubu byl teď náročný a já si našeho malého špunta moc neužil, ale vím, že jsou rádi a přejí mi to.“
A co slyšel v klubu? „Ať se hlavně nezraním.“
