Když měl teplický trenér Ščasný říct hráče, bez nějž si sestavu nedokáže představit, nejmenoval střelce Mahmutoviče, ani nikoho z africké letky. Ano, tím vyvoleným je právě Ljevakovič. Neúnavný hecíř, vynikající fotbalista.
V Teplicích je sedmým rokem. "Jsem spokojený a nikam jinam v rámci české ligy bych nešel," napsal v on-line rozhovoru.
V klubu by rád zůstal i po skončení kariéry. "Kdybych měl v klubu práci, tak bych zůstal. Ale trenéra bych asi dělat nemohl, víc bych byl na tribuně než na lavičce," zmínil svůj temperament.
Před pár dny byl v nákupním centru v nedalekém Ústí nad Labem. A neměl chvíli klid. "Lidi na mě mávali, gratulovali k výkonům a výsledkům. Ani dřív jsem si nemohl stěžovat, ale teď je popularita samozřejmě větší."
ON-LINE ROZHOVOR S ADMIREM LJEVAKOVIČEMOdpovědi fotbalisty Teplic čtenářům |
Teplice jsou totiž v současnosti hitem ligy, na druhém místě mají šestibodovou ztrátu na Spartu, ale v sobotu ji mohou snížit na tři body. Fanoušci tleskají gólům Mahmutoviče a milují kousky Afričanů Litsingiho či Nivalda.
Ljevakovič je možná nejdůležitějším hráčem pro tým, jak říká kouč Ščasný, ale zcela jistě je tím nejméně doceněným. "Mým vysněným klubem je Manchester United, ale to mi už asi neklapne," poznamenal.
Loni však dres změnit mohl. Mistrovský Liberec sháněl posily pro kvalifikaci o Ligu mistrů a myslel právě na Ljevakoviče. "Liberec oslovil přímo mě, ale já spíš byl pro variantu zůstat v Teplicích a prodloužit smlouvu."
Možná však litoval, i když Liberec kvalifikaci nezvládl, Teplice na tom byly ještě hůř, bojovaly totiž o záchranu v lize. K té udělaly velký krok až v 27. kole po výhře nad Ostravou 3:2. Ljevakovič na rozhodující gól přihrál. "Taky je to zápas, na který vzpomínám nejvíc," napsal čtenářům.
K počítači usedl ve čtvrtek po dopoledním tréninku, za necelou hodinu odpověděl na všechny otázky. S týmem se už chystá na Spartu. "Chceme vyhrát, ale když na Spartě získáme aspoň bod, bude to dobré."
Ljevakovič je jedním z bosenských fotbalistů v Teplicích. Vlastně se stal nástupcem slavného Edina Džeka. Ten když v létě 2007 z Teplic přestupoval za 100 milionů do Wolfsburgu, tak na sever Čech přišel právě Ljevakovič.
Jeho krajan Aidin Mahmutovič, momentálně nejlepší střelec ligy, tenkrát dorazil až po něm, navíc nejdřív hrával druhou ligu v Ústí. To Ljevakovič patřil do sestavy hned a postupně se vypracoval v oporu, býval i kapitánem.
Brání, útočí, burcuje spoluhráče. Když je to nutné, přidá na důrazu. Když v minulé sezoně Teplice bojovaly o záchranu, rval jako nikdo jiný. A spoluhráči si ho dávali za příklad. "Musíme žrát trávu jako Ljevakovič," říkali.
"Hrál jsem o udržení v Bosně, ale Teplice s tím neměly zkušenosti, nezažily si to. A my nevěděli, jak se s tím poprat. Bojovali jsme s mančafty, které to znají každý rok," vzpomínal.
Někdy však důraz přehání. V minulé sezoně v posledních třech kolech hrát nemohl, do té doby nasbíral totiž dvanáct žlutých karet. "Tenkrát to byl rekord. A rekordy jsou od toho, aby se překonávaly," reagoval se smíchem.
Ale častá napomínání mu škodí, aby byl ještě lepší. Letos čtyři žluté karty, za které následuje trest na jeden zápas, nasbíral za úvodních pět kol. V dalších šesti už si dal pozor, napomínám byl jen jednou.
Střed pole, ten patří Ljevakovičovi. A pozor, střílí i góly. Letos se trefil třikrát, přitom za předchozích šest sezon dal jen pět gólů.
Nedávno v dresu kamaráda Džeka fandil u televize bosenské reprezentaci v rozhodujícím zápase o postup na mistrovství světa. Jeho země to zvládla a poprvé v historii si zahraje na vrcholném šampionátu.
Ljevakovič zatím v národním mužstvu nehrál, byť v červnu 2009 dostal pozvánku pro přípravné utkání. Omluvil se, protože se ve stejném termínu ženil.
"S nominací si hlavu nelámu. Pro trenéra reprezentace není česká liga tak top," uzavírá Ljevakovič.
