"Kromě úvodu ligy jsme se pohybovali v první čtyřce a v poháru jsme postoupili do jarních odvet, což byl taky náš cíl," pokračuje Pivarník.
Dá se říct, že u vás převládá spokojenost?
Ano, ale mohli jsme být i spokojenější. Jeden zápas jsme nehráli dobře, bylo to v Plzni. Mrzí mě ale Jablonec, protože v tomto utkání jsme jasně dominovali, držení míče bylo 71 procent ku 29. To utkání rozhodlo o tom, že nejsme v první trojce, do které, si myslím, podle předvedené hry patříme. Plzeň je zkušenostmi i hrou jasná jednička u nás, ale my jsme podle mě dvojka. I když jsou před námi i Jablonec a Sparta. Byl to slušný podzim.
Po souboji s Jabloncem jste řekl, že od ofenzivních hráčů čekáte větší prosazení se v šestnáctce. Co jim chybělo?
Jednak to musí mít hráči v sobě, ale to Klesnil, Doležal nebo Ordoš mají. Pak je tu Michal Hubník, který se chce prosadit na každém tréninku i v zápase a vzít to na sebe, bohužel mu to po zranění na podzim nepadalo. Chceme to zlepšovat u hráčů, jako je Pospíšil a Hořava, i když ten má zodpovědnost za zabezpečování prostorů jiných hráčů. Jan Schulmeister umí velmi dobře zakončovat z dálky, ale v šestnáctce se musí zlepšit. Potenciál mají – Pospíšil dal gól v poháru na Dukle i doma v odvetě.
PŘÍMÝ KOP. Jan Schulmeister z Olomouce střílí na branku Slovácka.
A naopak, zklamal vás některý z hráčů?
Ne. Je tu šestnáct velmi kvalitních hráčů, a protože bylo mužstvo celý půlrok zdravé, dostali mladí méně šancí. Jsem rád, že jsme dokázali i v úvodu ligy získávat body, i když jsme nebyli v maximální pohodě. Nebylo to tak, že nám všechno sedlo a skončili jsme čtvrtí. Měli jsme řadu svých problémů s formou vracejících se hráčů Hubníka, Hořavy či Klesnila, z hostování přišel Doležal. Věřím, že pokud se připravíme, budeme zdraví a všechno nám sedne, dokážeme dát výkony ještě výše.
O přetlaku v útoku Sigmy už toho bylo napsáno hodně. Řešil jste to častou rotací hráčů, což ne všichni snášeli dobře. Už jste se navzájem pochopili?
V určitých momentech je to stále složité. Když jsem ještě hrával, nebyly kádry tak široké, ale pak jsem odešel do Rapidu Vídeň, kde bylo devět reprezentantů a dvacet špičkových hráčů, z nichž každý mohl hrát, takže se s tím musel člověk vyrovnat. Situace tu není jednoduchá, ale kádr musí být širší, a poradili jsme si s tím. Musím vzpomenout Kubu Petra, který je trochu flegmatik a v tréninkovém procesu ho moc není vidět, ale na konci podzimu dokázal jít nahoru i on. Takže doufám, že tu etapu máme za sebou a dokážou si s tím hráči přes zimu i na jaře poradit.
Je pro vás velkou nepříjemností odchod defenzivní opory Rossiho, s nímž se vedení Sigmy nedohodlo na prodloužení smlouvy?
Nepříjemnost to pro mě je. V létě skončil Kučera, ale adekvátní náhrada za něj nepřišla. Teď končí Rossi, další hráč ze základu. S Igorem Golbanem to zkusíme udělat tak, aby si našel jiný klub, protože nesplňuje to, co má. Doufám, že mužstvo posílíme, pokud chceme bojovat o pohárová místa.
Na kterých postech by to mělo být?
Na stopery máme Škerleho a Dreksu s tím, že na jaře se bude riziko karet zvyšovat a mohou nám chybět. Musí tedy přijít ne jeden, ale dva stopeři. Na hostování máme Koutného a Murina, jednoho z nich si určitě stáhneme, ale ten druhý by měl být hotový hráč. Na levou stranu obrany máme Vepřeka, ale víc alternativ není. Teď jsme si vypomáhali Rossim, takže místo něj musí přijít jeden krajní hráč.
Dostal jste příslib vedení klubu, že dvě posily dostanete?
Měl jsem jednu schůzku v pondělí, ze které jsem byl hodně rozčarovaný, protože jsem se chtěl bavit o posilách, které mají přijít, ale bavili jsme se o posilách z vlastních zdrojů a o odchodech. Takže jsem zabil dvě hodiny tím, že největší prioritu nemá základní sestava, ale posun mladých hráčů do prvního mužstva. Není dosud vyřešené, kdo má hráče přivést. Ode mě se to nečeká.
Máte je vytipované?
Mám a nemám. Všude, kde jsem byl, chtěli, abych si mužstvo připravoval sám. Tady ten požadavek není. O něčem vím, ale těžko mohu já sledovat hráče po Česko-Slovensku, protože mám předzápasový trénink, zápas a chci vidět i hráče juniorky a béčka. Těžko mohu být na čtyřech místech.
VÍTĚZNÝ ÚSMĚV. Roman Pivarník, trenér fotbalové Olomouce, vykouzlil šťastnou grimasu po výhře nad Libercem.
Trenér olomouckých fotbalistů Roman Pivarník.
To je věčná otázka, zda je možné s vlastními odchovanci útočit na nejvyšší mety.
V Olomouci by to šlo, ale nikdy neudržíte ty nejlepší hráče. Za rok vyskočí ti, kteří ještě nejsou hotoví, a postupně by měli tým tahat, ale prodáte ho. Měli jsme pravého beka, ale je ve Spartě. Jak tedy chcete hrát s vlastními odchovanci? Může to jít, ale pak je musíme podržet. To ale není v možnostech klubu. Musí se najít kompromis, když chceme pouštět ty nejlepší, přivést hráče odjinud.
Na sportovním poli se daří, ale vyplouvají na povrch nesváry mezi funkcionáři. Někteří už odešli, jiní odchod avizují. Jak to vnímá kabina? Kdybych řekl, že to nemá vliv na kabinu, lhal bych. Trojúhelník trenér– hráči–funkcionáři musí fungovat.
Dva roky teď byly v klubu složitější kvůli aférám a teď jsou nějaké vnitřní problémy. Kabina vnímá, že jsme byli nahoře v tabulce a pořád k něčemu dochází. Neví, o co jde, protože to nevím ani já. Jsou věci, které se měly vyřešit vnitřně, a pokud k nim stále dochází, asi k tomu není ochota.
