"Je mi to líto. My chceme pohár, ale chtějí ho i fanoušci, když jich přijde tak málo? Co si o tom máme myslet?" ptal se sedmatřicetiletý stoper, který se před sezonou vrátil z Německa, aby pro sebe i pro hanácký klub získal první trofej.
Uznejte, že na nízké návštěvě se podepsalo kontumační vítězství z Edenu a současně hraný zápas českých hokejistů.
Jistě, a zaplať pánbůh za ty, co přišli. Ale ani na čtvrtfinále s Jabloncem nebylo moc diváků. Pořád se připomíná, že Olomouc nic nevyhrála, ale když bojujeme o finále poháru, přijde jen osmnáct set diváků. To je doopravdy slabé.
Pro vás, olomouckého srdcaře, to musel být zvlášť smutný pohled na tribuny.
Byl jsem překvapený. Atmosféra byla vyloženě komorní. Hrálo se přitom o hodně . o historický zápis do olomouckých análů. Dostali jsme se do finále, které Sigma nikdy nehrála. Všichni čekali více lidí - hráči i vedení. Fanoušci si to mohou vynahradit tím, že na finále dorazí v obrovském počtu.
Věříte, že jich do Jihlavy ve středu večer dorazí hodně? Slovácko také hrálo kdysi v Praze na Strahově a vypravilo padesát autobusů.
Myslím, že klub podnikne takové kroky, aby fanouškům umožnil jet na finále v co největším počtu. Ale je to o zájmu lidí.
Je stadion druholigové Jihlavy důstojným místem pro finále?
Možná by byl vhodnější lepší stadion, ale má to být neutrální místo. Jihlava je asi správnější volba než Hradec Králové, který má neútulný stadion. I když v Jihlavě jsem nikdy nehrál. Mně je úplně jedno, kde finále bude, já bych chtěl hlavně vyhrát český pohár.
Ostatně především kvůli tomu jste se z Bielefeldu vracel.
Teď nám stačí udělat poslední krok, ale ten chce udělat i Mladá Boleslav.
Můžete český pohár porovnávat s německým. Jde to vůbec?
To vůbec nejde srovnat! Tady se pohár mnohdy bere jako nějaký přátelský zápas. Ondrášovka Cup není u diváků moc populární, nepíší se o něm velké články v novinách. S Německem to fakt nejde srovnat. Tam to byl svátek, tady je to hodně vedlejší kolej.
V čem je největší rozdíl?
Ve všem. Vzpomínám na semifinále, které jsme hráli ve Frankfurtu. Prohráli jsme 0:1 a do finále v Berlíně jsme se tak nedostali. Ale už na semifinále byl vyprodaný stadion. V Německu se hraje o větší částky za postupy od svazu, za televizní práva. Například zisk z prodeje vstupenek při utkání ve Frankfurtu se dělil mezi obě mužstva. Naše ligové kluby ze začátku pohár podceňují, ale nakonec odměna není špatná - nějaká finanční částka a hlavně Evropská liga.
Vypsalo vedení Olomouce zajímavou prémii za zisk trofeje?
Prémie jsou jasně dané už před sezonou - je to částka od svazu a od Ondrášovky. Nevím, kolik to dělá, ale podělilo by se to mezi hráče.
Šéf klubu Josef Lébr vás speciálně motivovat nebude?
Třeba něco přihodí, ale my pravidla máme jasně daná.
Vítězstvím v poháru byste také zachránili celkový dojem ze sezony. Může za bídné olomoucké jaro v lize jen špatná koncovka?
To vidí každý, je to pořád stejná písnička: my hrajeme, soupeři dávají góly. Venku je to úplně žalostné. Co my někdy spálíme, je k zamyšlení. Mě osobně jako řídící mozek obrany deprimuje, jaké dostáváme góly. Naposledy na Bohemce jsme ze dvou nešancí dostali dvě branky.
A Klokani vás přeskočili v tabulce na čtvrté místo.
Já jsem byl nasr... Myslel jsem, že všechno rozkopu. Oni hráli prd, bránili se a v tabulce jsou před námi. Je to pro mě nepochopitelné. Hodně mě mrzí, že jsme jaro zkazili. Ligu za hlavu ale nehážeme. Čtvrté místo chceme za každou cenu.
Na podzim jste se prodělal těžkou zlomeninu lýtkové kosti, zvažoval jste i konec kariéry. Jak se cítíte po fyzické stránce?
Musím to zaklepat: jak přichází teplo, je noha daleko lepší. Dokážu zvládnout zápasy neděle středa. Cítím se dobře.
Chcete se loučit s trofejí nad hlavou?
Avizoval jsem, že chci už konečně něco vyhrát a chci to i pro Olomouc, která má výborný stadion, klubem prošla spousta reprezentantů, ale je bez trofeje. Přišel čas to změnit. Jestli pak skončím, uvidíme. Záležet bude také na tom, jestli na mě Sigma uplatní opci.
Pak si to rozhodnete?
Já už jsem nad tím přemýšlel, ale chci se o tom bavit až po sezoně. Jak jsem se teď vylízal z nejhoršího, dostal jsem chuť do fotbalu. Po debatách s různými lidmi i s rodinou jsem usoudil, že bych ještě rok rád pokračoval. Přitom před dvěma měsíci jsem měl pohovor se Zdeňkem Psotkou, kdy jsem byl v takovém rozpoložení, že jsem mu řekl, že kariéru na devadesát procent ukončím.
Tak moc vás zranění bolelo?
Ano, trápil jsem se na tréninku, kulhal jsem, cítil bolest. Není dobré, když si hráč vezme před zápasem dva brufeny a po utkání má křeče v břichu. Chyběla zábava. Ale teď se už cítím velice dobře.
