Vlastně mnohem víc, než Petr za tři sezony předvedl. Očekávání zůstávají. A mohla by být naplněna.
Když ve 3. předkole Evropské ligy v Aberdeenu zvyšoval Petr střelou levou nohou na přední tyč už na 3:1, Pittodrie Stadium utichl. "Konečně," zašeptal si pro sebe. Petr se dočkal první trefy v A týmu. "Pár gólů jsem dal za béčko ve třetí lize, ale za áčko to byly tři roky půstu," počítá rychlonohý útočník.
Byli bychom k Petrovi nespravedliví, kdybychom nedodali, že za ty tři roky odehrál v Gambrinus lize jen 18 zápasů i vinou zranění kolena. Pohybem na hřišti ve zvířecím světě připomíná gazelu, ve fotbalovém Thierry Henryho.
Jméno francouzského mušketýra slýchával Petr v neobjektivním srovnávání často. Stejně jako slovíčko talent. Pro kluka, který ještě nemá za sebou ani střední školu, svazující výrazy. "Na jednu stranu je to hezký, ale na druhou, když si to lidé někde přečtou, očekávají velké věci. Když se pak nedaří, tak si to člověk slízne," podotýká Petr.
Naposledy si to slízl o víkendu. Proti Bohemians 1905 pokazil první kontakty s míčem, olomoucké publikum na hlavní tribuně bylo nemilosrdné. Začalo na teenagera pískat, pokřikovat. "Samozřejmě jsem slyšel, že pískají. Byl jsem z toho špatný, ale to k fotbalu patří," říká mládežnický reprezentant. "Nebudu se k tomu vyjadřovat. Je to je věc lidí."
Opřít se může o spoluhráče a trenéra Zdeňka Psotku, který se Petra zastává. "Povzbuzuje mě, i kluci. To mi pomáhá," děkuje forvard. "Určitě mu nepomůže, když hned od první minuty lidi na devatenáctiletého kluka řvou. Je to pro něj hrozně těžké – velká škola. Ale musí se naučit s tím pracovat a zlepšovat se," tvrdí Psotka.
A Petr se zlepšuje. Progres je na něm patrný. Dostává se do šancí, vyniká rychlostí. "Když jsem přišel, tak jsem na sobě cítil, že v šestnácti na ligu ještě nemám z fyzického hlediska. Myslím, že se to za ty roky změnilo. Pak jsem byl kvůli zranění mimo. A teď se cítím dobře – jsem silnější v soubojích," všímá si Petr. "Už jenom aby to začalo padat."
Přesto dávky v posilovně stále potřebuje, při 72 kilogramech musí zesílit. "Přece jen jsou obránci v soubojích daleko urostlejší než já. Zlepšit musím i hru hlavou," uvědomuje si 182 centimetrů vysoký hráč.
Podle Psotky by Petrovi prospěl také lepší přístup k tréninkům. "Výkony, které podává, a fakt, že nastupuje, by mu měly pomoct k tvrdší práci v tréninku. Tam ještě nějaké rezervy má."
Nejraději Petr nastupuje ve středu tříčlenného útoku. Pokud nehraje fotbal, je s přítelkyní, učí se na maturitu, prochází se městem nebo relaxuje u počítače. Rád by jednou přestoupil do zahraničí a prosadil se. Jiný sen si může splnit už ve čtvrtek, kdy ho čeká utkání v Goodison Parku s Evertonem.
"Hrát v Anglii před čtyřiceti tisícovkami diváků je pro každého svátek. Pokud nastoupím, půjdu si zápas užít. Bude to něco nezapomenutelného," těší se. V Olomouci všichni doufají, že nezapomenutelný bude jednou i místní Henry.
