Tomáši, ani se nezdálo, že byste byl nijak nervózní. Pletu se?
Nervózní jsem byl kupodivu jen den před zápasem, kdy jsem se dozvěděl, že budu hrát. Pak už jsem byl klidný. Spekulace, že bych mohl nastoupit, byly už dřív, ale takhle brzy jsem to nečekal.
Ne? Vždyť za Sigmu jste hrál v zimě i Tipsport ligu.
A pan Psotka mi říkal, že to zatím stačí, že se na mě podíval a že teď musím pracovat, protože příležitost přijde. Teďka přišla.
A premiéru jste zvládl.
Vedle zkušeného Škerleho to bylo v pohodě, ale je vidět, že mezi dorosteneckým a mužským fotbal je velký rozdíl. V rychlosti problém není, ale chyběly mi nějaká kila a síla. Když jsem hrál na Nezmara, tak mě převyšoval hlavně v silových situacích.
Snil jste o tom, že byste mohl hrát už v šestnácti ligu?
Za deset dní mi je sedmnáct. Je to celkem brzo, ale když ta šance přišla, tak jsem ji chytil. Ze sedmnáctky jsem se přesunul do devatenáctky a teď do prvního týmu. Uvidíme, kde zůstanu. Snem každého hráče je dostat se do áčka.
Liberec vás zlobil. Vytvořil si dost šancí.
Měl dost šancí, ale zvládli jsme je, dali jsme dva góly a měli štěstí, že rozhodčí nepískal proti nám žádnou penaltu.
A měl pískat? Škerleho i Kaščákova ruka byla nastřelená.
Já jsem to viděl, ale nemůžu posoudit. Ruce sice byly v dráze míče, který by šel na bránu, ale byly u těla.
Udrželi jste čisté konto i díky vám, když jste skluzem nahradil v brance překonaného Blahu.
Nejdřív jsem zachraňoval nulu já, potom Škerle. Jo, bylo to štěstí začátečníka. (směje se).
