A protože podobné heslo razilo i Slovácko pod vedením Martina Svědíka, necelé tři tisíce diváků vidělo křápání do míče – tři přihrávky po sobě byste v dlouhých pasážích hry nenapočítali. Možná je dobře, že Andrův stadion byl tak prázdný, že víc lidí nekoukalo na to, jak slovácký obránce Divíšek, aniž by byl pod tlakem, narval balon do zámezí, nebo olomoucký bek Zahradníček hodil aut po dlouhém rozmýšlení přímo na kopačky soupeře Kalabišky. I tohle je první liga v Česku...
„Byli s prominutím hrozní, ale my jsme jim to usnadnili tím, jak špatně jsme bránili. Oni pak hru ještě rozkouskovali, už tam leželi, například Vepřek. Na to se však nechci vymlouvat,“ mračil se slovácký záložník Jan Kuchta.
Upřímně, Slovácko bylo ještě horší. A po zásluze prohrálo 0:1. „Strašný fotbal od obou mančaftů, vůbec se nehrálo po zemi,“ přikývl Kuchta, který ve druhé půli svým příchodem hosty oživil.
Ovšem lze se vůbec Jílkovi divit, že zvolil herní plán, který je i jemu samotnému proti srsti?
Sigmáci, chváleni za kombinační ťukes, čekali na výhru čtyři kola, na gól tři a nebezpečně se propadali na dno tabulky. Po účelném způsobu boje se bodově dotáhli na Slovácko a jsou třináctí.
Vlastně je svým způsobem obdivuhodné, že Jílek dokázal potlačit technické DNA svého týmu. „Není to jednoduché, protože kluci mají technický způsob hry v sobě dlouhodobě zabudovaný. Ale museli jsme něco udělat, abychom přežili, protože držku už jsme si rozbili dost – v Plzni, s Opavou, s Boleslaví,“ povídal Jílek poučeně. „Sázka na fotbalovost je dobrá věc, ale v situaci, ve které jsme, se ne vždycky vyplácí.“
A tak riskantně překopal sestavu, několik hráčů hrálo na nezvyklých postech. Zčásti kvůli zranění (obránce Sladkého vyřadil sval), zčásti proto, že někteří jsou z formy (stoper Štěrba). Do středu obrany si stoupl defenzivní štít Kalvach, jeho pozici zase zabral ofenzivní Plšek, křídelník Zahradníček se stáhl na pravý kraj obrany.
Právě od něj začala v 7. minutě jediná gólová a pohledná akce zápasu. Centrem na zadní tyči našel rozpumpovaného záložníka Pilaře, jehož ledabyle bránil Juroška.
Diblík Pilař hlavou vrátil míč před bránu, kde ho důrazný hroťák Nešpor uklidil zblízka do sítě. „To je přesně ono – chlapský fotbal. Někdy je účelnější než kombinace. Dlouhým balonem získáte území,“ pochvaloval si změnu bijec Nešpor.
Zatímco slovácký gólman Trmal kroutil hlavou: „Je nepochopitelné, že jsme prohráli hlavu s Pilařem.“
I Svědík se zlobil: „Nemůžeme se nechat přeskočit hráčem, který má snad metr a půl, to je obrovská chyba.“ No, centimetry nejsou vše.
Srdce je víc. A to Sigma do ukrutné bitvy dala, jen jste zkrátka od ní zvyklí na něco jiného. „Moc fotbalovosti nebylo ani na jedné straně,“ uznal Svědík. „Ale Olomouc mě tím nepřekvapila, chápu, že se potřebovala od něčeho odrazit.“
Mluvil z vlastní zkušenosti. Když přebíral kombinační, ale trápící se Slovácko, také hru zjednodušil.
A senzačně vyhrál v Ostravě i nad Spartou. Ale v sobotu bylo jednoduchosti až příliš, na vině nejsou ani tak trenéři, jako spíš hráči, kteří kazili i jednoduché věci, což nebylo součástí taktiky. „Všichni jsme cítili, že zápas musíme zvládnout. Je to o emocích, nasazení. Potřebujeme sbírat body, jedno jak. Je to lepší, než kdybychom hráli hezký fotbal a remizovali, “ řekl pragmaticky Nešpor, nejlepší hráč utkání.
Nic na tom nemění ani fakt, že mu Trmal ve druhé půli chytil sólo a pak i penaltu, kterou sudí Zelinka chybně nařídil po faulu nešťastníka Jurošky na Pilaře ještě před vápnem. „Byla to válka. Bohužel jsme dostali brzy gól, největší prsty jsem v tom měl já. Klukům se omlouvám,“ kál se Juroška, jenž by radši o víkendu chytal vítr než Pilaře.