Když však naskočí, fotbal Sigmy je hned zábavnější. Stejně jako pozápasové rozhovory.
Také v minulém utkání proti Mostu (3:2) nastoupil Ordoš jen na poslední půlhodinu, měl se gólově postaral o obrat, což se mu podařilo. A jeho pěkná trefa pohladila fanoušky po duši. Tedy fanoušky i hlavního trávníkáře Dušana Romanovského.
„Dostal jsem pokyn od Dušana, ať udělám něco pro diváky,“ usmíval se 31letý kanonýr poté, co si centr zpracoval na prsa, zasekl míč před padajícím obráncem a pak ho napálil levačkou pod břevno. „Bylo to hezké.“
Ordoš se trefil potřetí v sezoně, podruhé v řadě (jen) jako střídající hráč. A tak po vítězství nad Mostem slyšel od novinářů otázku: Jak vám sedí, když chodíte do zápasů z lavičky? „No sedím tam pěkně, ne?“ s typickým nadhledem glosoval pro něj nezvyklou pozici mezi náhradníky.
Pak už s vážnější tváří pokračoval: „Každý chce hrávat, já také. Situace je taková, že kluci dva zápasy předtím zvládli dobře, tak trenér neměl důvod pro změnu. Uvidíme, co příště. Možná jsem si o to řekl teď,“ doufá, že zítra naskočí do domácího utkání s Vlašimí (15.00) od začátku. „Zase si myslím, že herně to nebylo ode mě nějak extra. Ale šel jsem dát gól, tak jsem ho dal.“
Ač se to nemusí zdát, Ordoš důvěru klubu ani Kalvody neztratil. Možná kdyby šlo o jiného sigmáka, avšak v případě „krále Michala“ je speciální zacházení na místě.
JEŠTĚ V PRVNÍ LIZE. Momentky ze zápasů Michala Ordoše z minulé sezony.
Není tuctovým hráčem, ale nadstavbovým, rozdílovým s výbornou kopací technikou. I když moc nedá bránění a sprintům, fanoušky i trávníkáře královsky baví. Navíc má Sigmu v srdci, což sice může znít v dnešní době pateticky – a klidně se smějte –, ale když Olomouc hrála před dvěma roky o záchranu, vrátil se z hostování v Kapfenbergu a odmítl dorovnání rozdílu ve mzdě, dokud se Hanáci nezachrání.
To se pak také stalo.
Modří tehdy jen oddálili nevyhnutelné, sestoupili v minulém ročníku a teď je má Ordoš tahat z bryndy, jenže sám potřebuje pomocnou ruku. Na startu sezony byl v základní sestavě, ale jemu ani týmu se nedařilo. A teď se týmu daří; třikrát po sobě vyhrál, čemuž borec se 198 starty v první lize, 53 góly a dvěma zápasy za českou reprezentaci, pomáhá jako žolík.
Nastupovat proti unavenější defenzivě vytáhlému podhrotovému záložníkovi svědčí. „Já jsem unavený taky. Hrálo se nahoru dolů, oni to valili, my také, nebylo jednoduché chytit se s nimi. Most byl živější. Asi se rozcvičovali už ve vlaku,“ vtipkoval. „Je to pro nás důležité vítězství, potřebovali jsme potvrdit šest bodů z předchozích dvou zápasů.
Jde vidět, že se mančaft zvedá, začíná si víc věřit. Doufám, že to vydrží co nejdéle.“ Ordoš se postupně dostává do pohody. Vždyť bez fotbalu byl téměř rok, achilovka ho zlobila opakovaně. A Kalvoda zůstává trpělivý.
„Když se dá do pořádku, bude připravený kondičně, protože rok bez fotbalu je dlouhá doba, tak nám zase pomůže. Je to těžké, ale věřím, že když prodělá zimní přípravu a bude na sobě pracovat, bude ještě platným hráčem,“ přeje si. „Znám to ze své zkušenosti, já se do toho po zranění už nedostal. Pak už mě tady vyhodili,“ připomenul Kalvoda s nadsázkou svůj konec hráčského působení v Sigmě.
Ordoš by měl v Olomouci jednou končit jinak. Na hřišti. Jako vítěz. Pro klub toho za šest let udělal hodně v časech dobrých i zlých.
