„To se musíte zeptat trenéra Jílka,“ usmál se Milan Lalkovič při rozhovoru pro klubový web. „Já to beru všechno postupně a v pohodě. Minule jsem nastoupil od šedesáté sedmé, teď od padesáté šesté. Super, je to další plus. Budu hrát tehdy, když trenér řekne, že jsem připravený.“
Teplice vs. OlomoucOnline reportáž v neděli od 15 hodin |
Nuže, trenére? „V tuhle chvíli ještě není připraven na devadesát minut, což ale neznamená, že nemůže nastoupit od začátku,“ odpovídá Jílek na dotaz MF DNES.
Košický rodák fotbalově vyrostl v Chelsea, které patřil od roku 2007 sedm let, ale do prvního týmu se neprosadil. V Anglii okusil jen nižší soutěže. Byl také v portugalské Vitórii Guimaraes či nizozemském ADO Den Haag. Za poslední dvě sezony odehrál pouze 20 zápasů, téměř rok promarodil, v Portsmouthu se tak dohodl na předčasném ukončení kontraktu.
„Líbí se mi tady“
Jílek měl o někdejší velký slovenský talent zájem, a proto 25letý šikula posílil Sigmu na konci října po krátkém testu. Po zranění achilovek se zase dostává do formy.
Herní i kondiční. V Olomouci rychle stihl naznačit, co dovede: dynamika, technika, sebevědomí.
I naposledy proti Opavě přineslo podsadité křídlo oživení. K centrům přidalo štiplavou přízemní střelu k tyči zpoza vápna, kterou brankář Šrom s námahou vytáhl.
Olomouc posílil slovenský záložník, který se učil fotbal v Chelsea |
„Máte pravdu, že jeho příchod efekt přinesl v odvaze jeden na jednoho, v kreativitě,“ chválil Jílek.
Housličky soupeři na vlastní půlce? Ale prosím, beze všeho.
Hlavně se nebát a fotbalem (se) bavit je Lalkovičovo pojetí. „Housle dával na riziko, ale vyšlo mu to,“ oddechl si Jílek. „Je to typ hráče, který chce ze všeho vyjít fotbalově i na své polovině. Musí si však uvědomit, v jakém prostoru se nachází, abychom neohrožovali sami sebe.“
Do Olomouce zapadl dobře. „Líbí se mi tady. Parta je výborná, zázemí máme dobré na to, abychom se mohli zlepšovat. Máme za sebou zápasy bez prohry a měli bychom být plní sebevědomí,“ povídá Lalkovič.
Jílek na něm oceňuje, že přináší oživení i po stránce emocí v každém tréninku. Je slyšet. „Naskočil jsem do dvou zápasů, neprohráli jsme. Musíme se na to dívat pozitivně. Neprohráli jsme čtyři utkání v řadě,“ těší Lalkoviče série. „Teď jedeme do Teplic, další důležitý zápas, protože je to soupeř, který je na tom v tabulce podobně.“
„Vše mám ve svých rukách“
Olomouci se daří poslední zápasy otáčet nebo dorovnávat nepříznivý stav, teď by se však tomu ráda vyhnula. „Je vidět, že jsme silné mužstvo a máme charakter. S Opavou to bylo z nula dva na dva dva, v Karviné z nula dva na tři dva, takže síla tam je,“ všiml si Lalkovič. „Máme talentované mužstvo, chceme hrát pěkný fotbal, ale zatím v zápasech prohráváme a musíme dohánět. Doufám, že se to změní co nejdříve, nejlépe už teď v Teplicích.“
Českou soutěž poznal už před čtyřmi lety v Mladé Boleslavi a názor na ni nemění. „Je to dobrá liga,“ povídá. „Plzeň, Sparta nebo Slavia jsou top mužstva, evropská. Pravidelně hrají poháry, Plzeň Ligu mistrů nebo Evropskou ligu, ve Slavii mají kvalitní hráče, je tam Stoch, platí jim velké peníze. Sparta je historicky velké mužstvo, i když se jí třeba teď nedaří tak, jak by chtěla. V lize jsou talentovaní a šikovní hráči. Silná a nebezpečná jsou i další mužstva. Hraje se důrazně.“
Fotbalový cestovatel má s čím srovnávat, přesto říká: „Mně je jedno, v jaké hraju lize. Jak hraju nyní, tak bych hrál v každé soutěži, v každém utkání. Jestli mi to vyjde, to už je druhá věc.“
Milan Lalkovič pózuje s dresem Olomouce.
Jedna věc ho ale mrzí: nízké návštěvy na Andrově stadionu. „To je škoda. Nevím, proč to tak je, možná jiná mentalita. Sigma je tady široko daleko jediný velký klub, podle mě by jich mohlo chodit víc. Stadion je krásný, chceme hrát dobrý fotbal. Na Slovensku je to podobně,“ krčí rameny.
„Ale i tady jsou dobří hráči, hrají evropské soutěže, škoda, že lidi nechodí. V dobré atmosféře se mnohem lépe hraje. Na Portsmouth chodilo přes sedmnáct tisíc lidí každý zápas. Tam nikdo nenosí barvy jiného klubu, žijí tím svým ze svého města.“
Za roky v Anglii přičichl k ostrovnímu životu a rád by se tam usadil. V Olomouci má smlouvu do konce sezony, co bude pak, neřeší.
„Víte, jaký je fotbal. Mění se každý týden. Teď jsem tady. Mám podepsanou smlouvu, musím makat. Napřed si musím zasloužit, aby mě trenér do sestavy dal. A pak se musím ukázat, abych v ní byl i v dalším zápase. Když mi bude držet zdraví, všechno mám ve svých rukách.“
