V kamerunské jedenadvacítce nosí kapitánskou pásku, ačkoliv v devatenácti letech určitě nepatří k nejstarším hráčům. A za sebou má už i jeden zápas za reprezentační „áčko“.
Olivier Mbaizo* Teprve devatenáctiletý kamerunský obránce, který minulý týden přišel do Hradce Králové na zkoušku. * S fotbalem začínal v dětských letech, ale velmi záhy se projevil jeho talent. Ačkoliv je mu teprve devatenáct let, má na svém kontě už téměř padesát zápasů za Union Doualu, přední klub kamerunské kopané. * Vedle toho také prošel mládežnickými reprezentacemi Kamerunu, v tamní jedenadvacítce dokonce nosí kapitánskou pásku. * Loni v létě poprvé dostal šanci zahrát si za národní tým Kamerunu, odehrál jeden zápas. * Ačkoliv jde o obránce, který je na svůj věk velmi vyspělý nejen herně, rychlostně a technicky, ale také takticky, jeho vzorem je útočník Samuel Eto’o, slavný krajan, který hrál mimo jiné za Real Madrid, Barcelonu či Chelsea. |
A k tomu už hrál za jeden z nejpopulárnějších týmů své země Union Douala.
Přesto když Olivier Mbaizo mluví, vyzařuje z něj skromnost, pokora a také vděčnost za to, že podobnou šanci, jakou od minulého týdne v Hradci Králové prožívá, vůbec dostal. Bohužel pro něj a pro trenéry, které svými výkony v zápase a v trénincích zaujal, zatím pouze francouzsky. Ale to by se mohlo v případě Oliho, jak mu v Hradci přezdívají, záhy změnit. I proto, že přes všechny nesnáze si tento fotbalista dosavadní pobyt v Hradci pochvaluje.
„Všechno se odehrává naprosto skvěle. Sice nejsem zvyklý úplně na všechno a hlavně na zimu, ale myslím si, že je to otázka několika dnů a bude to všechno v pořádku. Jsem tady strašně spokojený,“ vypravuje svojí francouzštinou, při které potřebuje tlumočnici.
A co ta komunikace, není obtížná? Přece jen francouzsky tady mluví málokdo...
Trochu obtížné to je, protože já česky neumím vůbec a angličtinu bych také nezařadil mezi jazyky, které umím. Snažím se pomoci, jak to jde, někdy to probíhá rukama nohama, ale základní pokyny, které se týkají fotbalu, ty jsou všude stejné, s tím problém nemám. Na hřišti mi vždycky dojde, co se po mně chce. Koukám do očí spoluhráčů, podle výrazu a intonace poznám, co je potřeba, tak to bylo i v zápase, co jsem hrál.
Kamerunský obránce Olivier Mbaizo.
Umíte už nějaké české slovíčko?
Sau? Nevím, jestli je to správně (je to čau - pozn. autor)
Co počasí, velká novinka?
Dosud jsem byl mimo Afriku jen s národním týmem v Koreji, takže ano. Změna to byla, protože u nás je teď třicet stupňů. Když jsem přiletěl do Paříže, tak to ještě nebylo tak znát, ale tady už ano. Manažer mě na to připravoval, takže to pro mě takové překvapení nebylo.
Do Hradce jste přijel se zpožděním několika dnů, protože jste neměl potřebné vízum. Neměl jste strach, že to nakonec nedopadne vůbec?
Bohužel se to táhlo, ale řešilo se to ve Francii, kde byli přátelé, kteří s tím pomohli. Jinak se s tím nedalo nic dělat, nestala se žádná chyba, ale mně nezbývalo než čekat doma.
Proč jste se rozhodl pro zkoušku právě v Česku?
Doporučil mi to manažer ze tří důvodů. Jde prý o hezkou zemi, která je příjemná pro život, celkově se tady zlepšuje postavení fotbalu ve společnosti a mluvil o kvalitních trenérech. Takže i proto jsem to využil.
Co jste věděl o Česku, než jste se sem vydal?
Měl jsem zprostředkované informace od kamaráda, který hraje za pražskou Slavii (Ngadeu - pozn. autor), takže jsem nešel úplně do neznáma. Základní znalosti jsem měl.
Přicházíte z Kamerunu, odkud pochází řada skvělých fotbalistů. Jak jste se k fotbalu dostal vy?
Pocházím ze země, kde fotbal všichni milují, od malička mě tohle prostředí a přijímání fotbalu obklopovalo, z toho všechno vycházelo. Když jsem někdy ve třech čtyřech letech dostal k narozeninám od maminky první míč, bylo asi rozhodnuto, od té doby jsem i já s ním spjatý.
Kdy to začalo vypadat, že byste se s fotbalem mohl dostat hodně vysoko a dokonce se jím živit?
Asi někdy ve dvanácti letech, kdy jsme hráli zápas a všimli si mě trenéři národního týmu. Ti mi zprostředkovali, že jsem mohl ve fotbale jít výš, než jsem byl do té doby. Pro mě to tehdy bylo obrovské plus, protože jsem dostal vybavení, jaké jsem tehdy nemohl mít, a podmínky, které mi pomohly. Pocházím z velmi chudé rodiny a za tohle jsem byl vděčný. Bez toho, co se tehdy stalo, bych asi takhle dobře hrát nemohl, z peněz pouze od rodiny by to nešlo.
Co to znamená z chudé rodiny?
V Kamerunu je obtížný život celkově. Moje maminka pracuje jako prodavačka a ta si toho moc dovolit nemůžete, téměř nic.
Máte několik sourozenců, věnuje se někdo z nich také fotbalu?
Mám tři bratry a tři sestry, ale hraju jenom já.
V Kamerunu jste hrál za Union Doula, který patří ke špičkovým týmům v zemi...
Je to asi nejznámější a největší kamerunský klub, prostě špičkový.
Ucházíte se o první angažmá v Evropě, jaké jsou vaše plány ve fotbale?
Já jsem teď hlavně rád, že před sebou mám dobrou šanci a příležitost, dál zatím moc nekoukám. Tento tým může být výbornou příležitostí při vstupu do velkého fotbalu. Klub je sice menší, z menšího města, ale na výborné úrovni. Ale jednou bych si třeba rád zahrál na mistrovství světa..
Co považujete za svůj zatím největší úspěch ve fotbale?
Tohle tak neberu, vážím si všech trofejí, které se mi od mala s fotbalem podařilo získat. Věřím, že další úspěchy ještě přijdou.
Máte za sebou první zápas za Hradec. Překvapilo vás něco, jak se v Česku hraje?
Hlavně taktika, jakou týmy dodržují. Přitom se tady hraje rychlý fotbal, což je podobné jako u nás. Ale tady u všeho hráči více přemýšlejí, mají to dané právě zažitou taktikou, u nás to je někdy mnohem zbrklejší.
