„Měli jsme hru v moci a byli herně jednoznačně lepší. Stejně jako v předchozích zápasech jsme ale umřeli na neproměňování vytvořených šancí,“ mrzelo jednoho z pardubických koučů Jaroslava Míchala.
Spolu s Jiřím Krejčím dopředu avizovali, že střeleckou mizérii zkusí protrhnout obměněná sestava. Volba hrotového forvarda byla poněkud překvapivá. Senegalec Niang i české duo Klátil-Petráň zůstalo na lavičce. Prst naopak ukázal na devatenáctiletého mladíčka Daniela Kováře, který sice gól nedal, ale herně obstál. Že vyběhne na trávník od první minuty, Kovář nečekal.
„Byl natěšený už při tréninku. Když jsme rozdělili hráče na úvodní sestavu a ostatní a nedostal rozlišovák, byl překvapený, že jde do základu. Vypořádal se s tím slušně. Je zvyklý hrát v záloze, takže v útoku to pro něho nebyla lehká pozice,“ uznal trenér Míchal.
Kovářova dravost ve vápně a následný přesný pas na nabíhajícího Řezníčka přivedly v 59. minutě ochozy Pod Vinicí k aplausu.
„Zakončení složité nebylo, jelikož míč šel po zemi. Jenom jsem se ho snažil štrejchnout šajtlí a trefit bránu, jelikož to bylo zblízka na malém vápně,“ popsal svůj zásah Řezníček.
Jenže i hlouček osmi fandů Ústí zvedal ruce nad hlavu, když se po sporadickém útoku, rychlém sprintu a následném přesném centru Leibla prosadil skluzem o pouhé dvě minuty déle útočník Veverka.
„Soupeř hrál ve druhém poločase to, co potřeboval, fotbal žádný. Nicméně vyrovnávací akce byla krásná,“ ocenil Míchal.
Pardubice po třetí jarní remíze klesly na sedmé místo.
