Pohled MF Dnes |
Na jedné straně téměř vědecký výzkum, na druhé příkaz rozhodčím, že pokud nejde o evidentní ofsajd, má útočící hráč výhodu. Takže vlastně gól mohl klidně i platit...
V celém případu by ofsajd měl stát na druhém místě. Jde o jinou věc. Rozhodčí pořád slyší: Pískej, jen co vidíš. A v Příbrami šli proti ní. Ani jeden si nebyl jist, že viděl, jak sparťan Sionko posouvá míč do (ne)gólové trefy Gluščevičovi.
Vsadili na svůj instinkt! Na pouhé zdání, byť správné, že to tak mohlo být.
Před lety jeden zkušený rozhodčí vyprávěl: Když se to mlelo před brankou a já neviděl, kde je míč, radši jsem pískl, ukázal do houfu těl a pískl faul útočícího týmu. A měl jsem pokoj.
Byl to sudí, jehož si vážili. Nenechal se lacině ošálit, měl rozhodnost v krvi. Právě ta chyběla Helebrantovi i Krátkému. Nechali se postrkovat hráči a mazaný příbramský kapitán Siegl nakonec dosáhl svého: dotlačil je, aby gól zrušili.
Celému národu ukázal, jak nevyspělé a ovlivnitelné rozhodčí česká liga také má. To je horší než pokazit jeden ofsajd „o prsa“.