Impotentní ofenziva olomouckých fotbalistů budiž zachráněna. Aleluja! Věřící Hanáci opěvují sedmadvacetiletého dlouhána, co se zapsal do historie klubu.
V prvním roce dal devět branek, ve druhém dvanáct. Lepšího střelce Gambrinus liga letos neměla. Vůbec poprvé jím byl hráč Sigmy.
"Když Míša přišel do Olomouce, zlepšil atmosféru v kabině. Je nejlepší střelec a pro nás i pro něj je to velká odměna," těšilo kouče Zdeňka Psotku.
Právě on Ordošovi před dvěma lety do telefonu líčil, jak spojení s Olomoucí bude pro obě strany přínosné. Už před ním se ho snažili dovést na Hanou trenéři Petržela s Pulpitem.
"Po rozhovoru s panem Psotkou jsem si řekl, že by to nemuselo být v Sigmě špatné – a vyšlo to krásně," oddychl si 191 centimetrů vysoký odchovanec Slovácka.
Ordoš opustil Bohemians 1905 a upsal se Olomouci. Při tom se ze sebe snažil setřást svazující nálepku posily, která má přinést údernou sílu do týmu s nejmenším počtem vstřelených branek v soutěži. Navzdory skromným prohlášením v médiích se mu to nepodařilo.
Vítězný tiket skončil v koši
Ten nákup prostě vyšel. Ordoše sice u klokanů nepředcházela pověst nemilosrdného zakončovatele, na předchozím angažmá v Mladé Boleslavi hrával jen zřídka, ale na Andrově stadionu pookřál.
"Byl to nejlepší krok, který jsem mohl udělat. Má očekávání se naplnila nadmíru. Já jsem chtěl hlavně hrát. Věděl jsem, že mě v Olomouci nečeká nic lehkého, ale taky jsem věděl, že jdu do jednoho z nejlepších klubů v Česku, co se týče zázemí," vysvětloval svou volbu.
Před startem uplynulé sezony visel na nástěnce v kabině Olomouckých tiket s tipem na nejlepšího střelce ligy – Michala Ordoše. Připnul ho tam brankář Petr Drobisz, aby vyhecoval spoluhráče. Investice za deset korun by přinesla výhru třicetkrát vyšší.
Jenže asistent trenéra Martin Kotůlek pro sázení neměl pochopení a po třetím kole lístek hodil do koše. Teprve pak se Ordoš poprvé trefil – následovalo dalších jedenáct zásahů. "Peníze jsem ale vymáhal marně," směje se Drobisz.
Satisfakce pro tátu
Ordoš góly sázel od žáčků. V Mikulovicích vynikal také skvělou kondicí, přesto jeho táta slýchával posměšky – prý nemá cenu, aby syna vozil na tréninky, že z něj stejně nic nebude. "Teď jsem králem střelců. Pro mého otce je to obrovská satisfakce," vypráví zaníceně.
"Jsme rodina ze skromných poměrů – a že to kluk dotáhl tak daleko, je jeho osobní úspěch. Nikdy jsem s ním neměl problém. Jednou v životě řekl manželce, že nepůjde na trénink, a když jsem přijel z práce, už byl nachystaný a mazal," vzpomíná táta Michal Ordoš starší. Sám si nenechá ujít jediný zápas svého potomka.
"Na to, že letos Míša hrál hlavně v záloze a sedmdesát procent hry byl padesát metrů od branky, nabouchal dost gólů," tvrdí.
Psotka skutečně Ordoše často stavěl do pozice podhrotového hráče, protože umí skvěle rozehrát. Kritizovaných "jen" tucet branek v tom světle získává cennější lesk.
Navíc na sedm gólů nahrál. Technický obr zazářil a byť to nepřizná, tajně doufal v reprezentaci. "O národním týmu jsem nikdy nepřemýšlel, ale nevím, co si mám pomyslet o poslední nominaci," pokrčí rameny jindy věčný vtipálek.
Trenér Bílek dal šanci jiným. I těm, kteří neměli za sebou zdaleka tak dobrou sezonu jako on. Zatímco Ordošovi zastánci trpce spekulovali o vyjednávacích schopnostech jeho agenta Dalibora Laciny, šéf Sigmy Josef Lébr se pozastavil nad do českou nominací na přípravné zápasy v Americe.
"To, že trenér nepovolá nejlepšího střelce ligy a povolá hráče, který střídal v Jablonci, je na samostatnou debatu." V Olomouci není Ordoš, jak říká jeho otec, "Praze na očích". Možná se v dresu se lvíčkem na prsou jednou objeví. Zajímá se o něj ruský klub, i když konkrétní nabídku zatím nedostal. Přijdou Hanáci o svého spasitele?
