Jenže v té minulé odchytal 20 zápasů a po porážce v Praze se střížkovskými Bohemians 0:1 ve 24. kole ze sestavy vypadl.
"V přípravě jsem od chvíle, kdy mě v klubu odstavili," podotkl. "Mám za sebou dvě přípravy. Začal jsem stejně jako áčko a pak tu druhou jsem absolvoval s béčkem. Fyzicky jsem na tom dobře."
Jenže od 19. dubna nechytal. Čtyři měsíce. "Čekám," říká. "Sítě jsou rozhozené, ale zatím se do nich nikdo nechytil..." A tak se dál připravuje s ostravskou rezervou a také s Pavlem Srníčkem.
Nebude vám přece jen po takové době chybět zápasová praxe?
Těžko říct. V takové situaci jsem nikdy nebyl. Nevím, jak bych se choval v zápase, ale sebevědomí mám i díky tomu, že vím, že mám natrénováno. Věřím, že mám i nějaké zkušenosti. Je mi třicet let, takže začít chytat by pro mě určitě problém nebyl.
Jaké to vůbec je jenom trénovat, když už fotbalové soutěže běží naplno, navíc, když jste byl jedničkou?
Už z toho mám srandu. Třeba si říkám, že jsem skokan roku, že z jedničky jsem najednou sedmička...
Příjemné to asi není...
To určitě ne, ale mám v Baníku smlouvu a na druhou stranu všechno zlé je k něčemu dobré.
Ve vašem případě k čemu?
No, zase vím, jak to chodí. Je to pro mě další zkušenost.
Jaká?
Prostě nikdy nemáte nic jistého.
Důvod, proč nechytáte, vám šéfové Baníku řekli?
Aby za mnou někdo přišel a řekl mi, proč nechytám, tak to se nestalo.
Takže hledáte nové angažmá?
Věřil jsem svému manažerovi, že mi něco pomůže sehnat. A spoléhal jsme i na klub, protože jejich rozhodnutím jsem se dostal do této situace. Ale byla jenomWisla Krakow.
A proč to neklaplo?
To se asi nikdy nedozvím. To byl jediný tým, kde jsem byl tři dny na testech. Pak jsem tam jel ještě na zdravotní prohlídku. Co vím, a jejich trenér neměl důvod mi lhát, byli spokojeni, říkali, že o mě mají zájem. Jenže pak vypadli z Ligy mistrů s Tallinem, prohráli i polský Superpohár a nějak z toho sešlo. Ten důvod proč, se asi těžko někdy dozvím.
Je mnohem těžší sehnat nyní angažmá, když i sportovní kluby se snaží šetřit?
Určitě. Něco na tom je, ale pro brankáře bylo vždy těžší se upíchnout. Spousta lidí o mě říká, že jsem pesimista, ale pořád věřím, že to dobře dopadne.