Mezi diváky i novináři to při pohledu na základní sestavu fotbalové Sigmy v existenční bitvě proti Jablonci údivem zašumělo. Vlastně ani trenér soupeře Zdeňko Frťala tah svého olomouckého kolegy Václava Jílka nečekal. „Olomouc má hodně kvalitních hráčů, ale že nehrál Ordoš, bylo pro nás překvapením.“
Ne, zraněný nebyl. Od čtvrtka po lehčím svalovém problému trénoval naplno, ale Jílek se rozhodl odvážně jinak, na Baumit postavil jedenáctku bez nejzkušenějšího muže. Těžko říct, jak to zpětně hodnotí. Každopádně mu statečné rozhodnutí nakonec vyšlo.
33letého podhrotového hráče poslal na hřiště společně s Mahmutovičem už v 51. minutě a za 12 minut důraznou hlavičkou z malého vápna po nadýchaném centru křídelníka Navrátila rozhodl. Důraznou tak moc, že byla na hraně faulu. Sudí Paták však Ordošovy ruce v souboji s Masopustem jako přečin nevyhodnotil. Andrův stadion si vydechl.
To už hrál Jablonec minutu bez správně vyloučeného Španěla Romery. „Šel jsem dát gól, prostě jsme ho potřebovali. Centr byl vynikající. Věděl jsem, že ho přeskočím. Sice jsem ho trochu shrnul, ale byl jsem nad ním,“ líčil Ordoš klíčový souboj. „Jsem rád, že to vyšlo.“
Rád byl, o tom žádná. Jen z tváře byste mu to nevyčetli. Po radosti ani památka. Zachmuřený výraz. V očích smutek. Proč to, Michale?
„Protože zkrátka těžce koušu, že nejsem v základní sestavě,“ připustil Ordoš dotčenost. „Ale to je věc trenéra.“ Tak. Tečka. Vlastně...
Trenére, proč váš rozdílový hráč nehrál od začátku v zápase, ve kterém vás jen vítězství mohlo udržet ve hře o záchranu? přiletěla pak k Jílkovi logická otázka.
„Byly tam důvody, za A zdravotní: Michal měl lehký svalový problém po zápase v Boleslavi, byť byl v tréninku od čtvrtka. A za B to byl náš taktický záměr, chtěli jsme mít ve středu hřiště trošku pohyblivější hráče a zároveň jsme chtěli mít Ordžiho připraveného do unavené obrany,“ vysvětloval svůj plán. „Věděli jsme, že podmínky nebyly úplně ideální, podobné počasí bylo už proti Slavii a sám přiznal, že z jeho strany to nebylo ono. Spoléhali jsme spíš na to, že když přijde do utkání ve stavu, kdy už má soupeř něco v nohách, mohl by nám být v tu chvíli platný.“
Byl. A jak! Lhostejno, že vysedávání na lavičce kousal těžce. „To je osobní pocit hráče, kdybych měl řešit uraženost každého hráče, tak bych už tady asi nebyl. Každý hráč – i sebezkušenější – musí akceptovat rozhodnutí trenéra, to je základní úzus a ten musí platit v každém klubu,“ zdůraznil Jílek. „Na Ordoše se tady upírá pozornost z hlediska kvality, jeho geniálních řešení, nicméně on by si měl dát ruku na srdce, kolik v předchozích zápasech, třeba doma se Slavií, v Liberci nebo i Boleslavi, se mu toho povedlo. Hráč by měl mít určitou sebereflexi a pak na jejím základě to hodnotit.“
Frťala nad přínosem střídajícího Ordošem smekl: „Na hřišti je vždy jedenáct hráčů, ale on ukázal svoji velikost i za tu dobu, co nastoupil. V podstatě rozhodl o tom, že tři body zůstanou doma. Myslím si, že hráč jeho typu je pro tyhle zápasy jako stvořený, což potvrdil.“ Navrátil servíroval top centry Dosud jste mohli nabrat dojmu, že Ordoš byl nejlepší na place. Ano, patřil k lepším. Ještě lepší výkon však předvedl stoper Martin Šindelář, který po něm převzal kapitánskou pásku. Domácí poslal do vedení hlavičkou po dalším skvostném centru Jana Navrátila, rozhodující akci zase pasem na Navrátila založil. Tím se dostáváme k nejlepšímu na hřišti. Štírek Navrátil připravil oba góly, ač neuhlídal v závěru první půle vyrovnávajícího Mihálika (centimetry mu logicky ve vzduchu chyběly), neúnavnou aktivitou modré táhl. Jeho spolupráce na pravé straně s bekem Hálou byla učebnicová: náběhy, kolmice, centry.
Sigma TO zvládla především díky produktivitě, na kterou tolik žehrala. Jenže stále to v její hře drhlo. Navzdory vedení a vyloučení Romery působila nervózně, kazila přihrávky a do poslední minuty se třásla o výsledek. Jílek se mohl ukřičet, na tiskovce mu pak už selhávaly znavené hlasivky. Výhru však Olomouc nepustila a přiblížila se čtrnácté Příbrami, která jen remizovala, stejně jako další konkurenti Zlín a Jihlava, na jediný bod. „Ještě žijeme, to je hlavní,“ shodli se Jílek s Ordošem.
Hubník se loučil s kariérou
V červnu oslaví teprve 33. narozeniny, přesto se útočník Michal Hubník v sobotu na Andrově stadionu před zápasem Sigmy (za kterou odehrál nejvíc zápasů) s Jabloncem (jehož je hráčem) loučil s kariérou. Kvůli zranění kolena. „Mám za sebou sedm operací. A už to nejde. Bylo to strašné,“ řekl webu Sigmy. „Dostal jsem se i do reprezentace, to je nejvíc, navíc jsem si tam zahrál s bráchou. Jsou to krásné vzpomínky. Teď řeším, co budu dělat dál.“
