Sbalí si šanony, zarámovanou fotografii s prezidentem Klausem, která mu visí nad pracovním stolem, taky pár dárků na památku a židle v jedné z kanceláří strahovského svazového sídla zůstane prázdná.
Uleví se vám, až v sobotu proběhnou nové volby?
Už teď se mi dýchá lehčeji. Pracovat skoro čtyři roky v dimenzích, které provázejí náš fotbal, je obzvlášť vydařená záležitost. Ale nelituju.
Vážně ne?
Ne. Hodně jsem ztratil, hodně získal. Už volby v roce 2005 naznačily, že můj mandát bude slabý, což byl průvodní jev celého mého období.
Proč jste do toho tedy šel?
Nechal jsem se přesvědčit, že jsem ten pravý, aby se s fotbalem dál nehazardovalo. Věděl jsem, že fotbal nespasím, ale po dvou patových valných hromadách už se muselo začít pracovat! Jenže já pak padesát procent času strávil jen bojůvkami uvnitř hnutí. A bojovat čtyři roky s vnitřní opozicí, to vás unaví.
Jakmile jste se ujal úřadu, spousta lidí tvrdila, že budete jen loutkou, protože při neúprosném souboji Košťála s Haškem jste se stal vlastně jen kompromisním řešením.
Kdybych se cítil jako loutka, tak to nedělám. Ale když nemáte silný mandát, musíte dělat kompromisy. Fotbal řídí výkonný výbor, který má třináct členů, a každý má jen jeden jediný hlas. I předseda. Mohl jsem se klidně postavit na hlavu, ale sám jsem nemohl rozhodnout o ničem. Vytvářet koncepce, odvolávat lidi, radikálně něco měnit? To prostě nešlo. Fotbalový svaz je, a to zdůrazňuji, občanské sdružení, ne firma, kde si může šéf udělat, co se mu zlíbí, a je za to plně odpovědný. Fotbal je navíc sport, obchod i politika v jednom.
Každý chlap v hospodě vám poví, že politika je plná intrik.
Ale bez politiků by stát neexistoval. Bohužel, fotbal se v posledních letech ve své politice až příliš utápěl.
Jenže vy jste pod tím podepsaný jako šéf.
Znovu upozorňuji, že kompetence předsedy jsou zcela minimální. A přesto jsem před laickou veřejností část svého kreditu ztratil, protože lidé většinou razí názor, že fotbal je špína. Že jsme jedna banda a Mokrý byl v jejím čele. Ano, tímhle jsem draze zaplatil. Ale zároveň vím, že jsem se nikdy ničím nezpronevěřil, nikoho jsem neokradl ani nepodrazil. Kdybych viděl, že se fotbal nikam neposouvá, tak abdikuju.
To jste nikdy udělat nechtěl?
Ale ano, byly krizové chvíle. Dostával jsem výhrůžné anonymy, ať z fotbalu táhnu, neznámí lidi na mě křičeli do telefonu: Hajzle, odstup! Člověk pak silně přemítá, jestli má tato anabáze vůbec smysl. Ale já si vždycky řekl: Neutíkej z boje, tím bys fotbalu uškodil ještě víc.
Třeba ne.
Jsem přesvědčený, že ano. Náš fotbal není taková katastrofa, jakou z ní děláte. Nemůžeme si výskat, ale nejsme ve srabu. I v zahraničí máme velmi dobré renomé, třeba Sepp Blatter, šéf světové federace FIFA, nás řadí mezi nejvyspělejší fotbalové země Evropy. V našem volebním období jsme postoupili na mistrovství světa a mistrovství Evropy, naše dvacítka je vicemistrem světa, devatenáctka dvakrát získala na mistrovství Evropy bronz, sedmnáctka titul vicemistrů Evropy... Uvědomme si, jak velkou zemí jsme, kolik máme obyvatel, jaké jsou ekonomické a další možnosti.
Tak proč český předseda nepředává pohár pro mistra ligy?
Posledně jsem to na Slavii odmítl, protože jsem se rozhodl, že ve svém věku nemám zapotřebí, aby mě lidé vypískali. Už to dvakrát udělali, tak proč to snášet potřetí? U nás je pískot na šéfy skoro koloritem.
Na šéfy, kteří nemají úspěchy, se píská všude.
Nemáte pravdu, píská se i na úspěšné šéfy. Ale je ta obrovská kritika oprávněná? Vážně jsme dosáhli významných úspěchů, máme fungující profesionální soutěže, rozpočet zabezpečený do roku 2010. Která firma tohle může říct?
Jenže současná fotbalová vláda je partou hašteřivých funkcionářů, kteří se na ničem neshodnou a dělají si naschvály.
Vy si myslíte, že úkolem předsedy je převychovávat dospělé lidi, které si nevybral? Taky jsem si po některých jednáních výkonného výboru připadal, že jsem právě vyfáral z dolů. Kdo mě zná, tak ví, že jsem společensky liberální člověk, ale my se často hádali o nesmyslech, to se pak fotbal řídí složitě.
Tak proč jste tomu nezabránil?
Byl jsem jedním ze třinácti, kteří ve fotbalové vládě byli, tudíž s jedním hlasem. To je fakt, ne výmluva. Navíc místopředseda Kubíček všechno systematicky rozbíjel.
Před čtyřmi lety byl olomoucký ředitel Kubíček váš spojenec, teď je z něj úhlavní nepřítel. Kde se to zlomilo?
Netuším, ale on své názory mění poměrně často. Já ho na rozdíl od vás za svého úhlavního nepřítele nepovažuji, jenže teď bych řekl, že zabrzdil celý fotbal. Bez něj by výkonný výbor fungoval mnohem líp. Měli bychom různé názory, ale dohodli bychom se. Kubíček má jako své zbraně především demagogii, hádky a urážení. Jestli bych novému vedení něco nepřál, tak pana Kubíčka ve výkonném výboru.
Nezbavujete se kvůli jednomu člověku odpovědnosti?
Ne, já odpovědnost cítím, byl jsem předseda, který nedokázal celé fotbalové hnutí stmelit a jednoho Kubíčka ukočírovat. Proto odcházím. Ale odmítám, že by se fotbal pod Mokrým přiblížil katastrofě.
Třeba reprezentace se malé katastrofě blíží. Kvalifikace na mistrovství světa je pokažená.
A podle vás za to může předseda? Víte, národ si hrozně rychle zvykl na úspěchy, na postupy, ale pořád nás je jen deset milionů. Když odejdou Nedvědové, Kollerové, Poborští, je téměř nemožné takové osobnosti okamžitě nahradit. To je sinusoida, které se nevyhnou ani velké státy, natož malé Česko. Navíc pořád na tom pomyslném laně do Jihoafrické republiky visíme a já pevně věřím, že se po něm vyšplháme až na mistrovství světa.
I bez šesti hráčů, které jste z reprezentace podivným způsobem vyřadili? Oznámili jste jim to vlastně přes noviny.
Ano, můžete nám právem vyčítat, že to nebylo úplně do detailu správně vyřešené, ale stojím si za tím, že vyřazení hráčů, kteří se opakovaně provinili, bylo jediné možné řešení. Když jsme na Letné prohráli se Slovenskem, viděl jsem některé fanoušky, jak odcházejí se slzami v očích. A pak v novinách vyšly fotky hráčů, jak se po utkání baví. Oni se nebavili s manželkami nebo sestrami... Považovali jsme to za plivnutí do tváře a shodli jsme se na tom ve výkonném výboru jednomyslně.
Vy jste přitom při svém zvolení razil heslo, že fotbal potřebuje především zdůvěryhodnit.
Fotbal bohužel kopíruje vývoj společnosti. Jestli si někdo myslí, že si sedne do křesla, zavelí a rázem bude ve fotbale všechno jinak, tak má naprosto idealistické představy. Fotbal trpí tím, že je na něj vidět, že mu takzvaně každý rozumí, a přitom problémy jsou všude. A větší.
Třeba za předsedy Chvalovského fotbal fungoval. I když té vládě můžeme říkat diktatura.
A podle čeho posuzujete, že za Chvalovského fotbal fungoval? Váš názor nesdílím. Před deseti lety navíc byla jiná doba, já ji ve výkonném výboru zažil. Nejen FIFA tvrdí, že jsme příliš liberální, že máme příliš širokou demokracii. Ale k tomu jsme jako hnutí dospěli, to i nejpečlivější předseda nezmění. I přes mnohokrát neoprávněnou kritiku mám čisté svědomí.
Při sobotní valné hromadě budete mít jen hlas poradní, ale kdybyste mohl volit, pro koho byste zvedl ruku? Pro Haška, nebo Vinše?
Pro mě je Ivan Hašek především úspěšný trenér, kterému by slušel národní tým. Zatímco Luděk Vinš je manažer. Pokud jsou ve hře jen tato jména, je v mých očích jediné ideální řešení: Vinš předseda, Hašek trenér reprezentace.
A když to skončí jinak?
Ať to skončí jakkoli, čeká nového předsedu velmi náročné období. Mohl by to být třeba Superman, ale svých dvanáct lidí do výkonného výboru si stejně nemůže zvolit. A navíc od klubů přes okresy, kraje, Moravu, Čechy a profifotbal má každý z těchto subjektů autonomii, do které žádný předseda nemůže zasahovat.
