"Podání rezignace ode mě byl vstřícný krok, ale teď už se dozadu neohlížím," řekl Petřík, který převzal vedení Slovanu před necelým rokem po Ladislavu Škorpilovi. "Chci tým znovu nastartovat a dokázat, že může v příštím kole porazit Spartu a znovu se posunout do horní poloviny tabulky. Udělám pro to maximum."
Josef Petřík (55) Do Liberce přišel v roce 1981 z Hradce Králové. Jako hráč byl mozkem zálohy a úspěšně zahrával trestné kopy. |
Proč jste vůbec rezignaci podával?
Nebylo to jednoduché rozhodnutí, ale dobře jsem ho uvážil. Jdeme správnou cestou, máme mladé hráče, kteří u nás nastartovali kariéru. Na druhou stranu děláme hodně chyb v defenzivě a to zvyšuje tlak na výsledky. Cítím zodpovědnost za to, že má Slovan méně bodů, než by měl mít. I když v tabulce pravdy jsme na sedmém místě a pevně věřím, že Spartu v příštím kole doma porazíme. Ale měl jsem dojem, že týmu by pomohl nový impulz. V této situaci jsem byl ochoten osobní ambice pominout.
Páteční prohra s Bohemians byla poslední kapkou?
Aby to nevyznělo tak, že jsem byl naštvaný... Jsem zklamaný, že jsme nedokázali zopakovat některé vynikající výkony a vždycky přijde nějaký výsledkový kolaps, který nás drží dole. Já mám vyšší ambice, vedení klubu i fanoušci také.
Po utkání s Bohemians jste řekl hráčům, že chcete skončit?
Takovou věc by měli vědět jako první. Řekl jsem jim v kabině, že dám funkci k dispozici, pokud by to týmu mělo prospět.
Jak reagovali?
Bylo na nich vidět velké zklamání z porážky. Na jejich pocity se ale musíte zeptat jich samotných.
Ligoví trenéři v LiberciVlastimil Petržela, říjen 1992 – prosinec 1996 |
Cítil jste během sezony rostoucí tlak?
Ten je pořád. V Liberci jsou velké ambice, s tím souvisí i velký tlak. To si musí každý trenér uvědomit. Přemýšlel jsem, jak dát týmu nový impulz. Od začátku sezony jsem měl vyšší cíle. Věděl jsem, že nebude jednoduché skloubit hodně mladých hráčů s těmi zkušenými. Věřil jsem, že se naše práce promítne do výsledků, ale bohužel se tak nestalo. V posledních dvou zápasech venku jsme se chtěli odpíchnout do vyšších pater tabulky. Stačilo by jedno vítězství. Ale místo toho jsme klesli dolů. S tím jsem se nedokázal smířit.
Vnímal jste ostrou kritiku fanoušků na internetu?
Fanoušci vzpomínají na pohárové sezony a na tituly. Byli ale i takoví, kteří mě do poslední chvíle podporovali. Ale kritiku jsem samozřejmě vnímal. Když je člověk v Liberci, musí si na ni zvyknout.
Kritizovali vás mimo jiné za to, že vyznáváte hurá styl "všechno na Štajnera". Co tomu říkáte?
Pro pozici ofenzivního záložníka by mělo být typické, že se často zapojuje do hry. Jirka Štajner vyžaduje balon, má originální řešení situací a pak to někdy budí dojem, že se hraje na něj. Jenže ono to vyplývá ze hry. Vyznáváme útočný styl a hlavně v domácích zápasech se do ofenzivy zapojovali další hráči. Kladl jsem jim na srdce, aby chtěli balon víc. Ale když někdo vidí nabíhat Štajnera, přihraje jemu. A pokud Jirkovi něco nevyjde, vyplývá to z jeho ohromné snahy. Kdo nic nedělá, nic nezkazí.
Co je podle vás největším problémem současného Liberce?
Asi proměňování šancí. Mohli jsme rozhodnout i zápas na Bohemce ve svůj prospěch, jenže Gebre Selassie v jasné pozici přestřelil branku. Na druhou stranu jsou chyby v defenzivní činnosti. Dostali jsme góly z ojedinělých akcí, kdy to ani nevypadalo zvlášť nebezpečně. Jsme třetí nejhorší tým v obdržených gólech. Ale útočný styl přináší určité riziko.
Vedení klubu vám vyslovilo důvěru. Co dál?
Mám tým co nejlépe připravit na zápas se Spartou. Cítím, že ji můžeme porazit, i když nám bude chybět vykartovaný Štajner. Na jaře se nám to podařilo, tak proč bychom to nemohli zopakovat?
