Má prozatím zacelit mezeru po Marcusi Rashfordovi, jehož může únavová zlomenina v dolní části zad teoreticky vyřadit na většinu fotbalového jara.
Jde o půlroční hostování bez opce.
Dokonce musel slevit ze svých finančních nároků.
„Prý se zajímalo víc klubů, ale já agentovi řekl: Prosím, udělej cokoliv, abych mohl do United. Je mi jedno, že budu dostávat míň peněz než v Šanghaji Šen-chua. Neřeším, o kolik míň to bude. Po tomhle jsem toužil, já chci do Manchesteru,“ prohlásil Ighalo.
V jeho novém angažmá totiž sehrálo velkou roli srdce.
My visit to Old Trafford back in 2013 as fan and now I will be playing in Old Trafford God is the greatest https://t.co/BDW6v2Cxm8
Rodák z nigerijského Lagosu nejúspěšnějšímu klubu anglické historie fandí odmalička. „Splnil se mi sen,“ rozplýval se. „A není to jen fráze, jakou občas po přestupech slyšíte. Když jsem vyrůstal, zamiloval jsem se do United.“
Třicetiletý útočník na klubovém webu vzpomíná, jakou měl radost, když coby malý klučina poprvé oblékl repliku slavného dresu. Jak s bratry hltal televizní přenosy z Premier League a obdivoval střelecký um Andyho Colea, který v druhé polovině devadesátých let dával jeden gól za druhým.
Ighalo – jako mnohé další africké děti – tehdy začal doufat, že si jednou bude vydělávat sportem v Evropě. Maminka jeho touze věřila a podporovala ji, zato táta lpěl na vzdělání a občas malého Odiona profackoval, když zjistil, že kvůli balonu vynechal hodiny ve škole.
Otci se navíc příčilo, v jakých podmínkách si jeho syn kopal. S kumpány často musel prchat z plácku v lagoském ghettu Ajegunle, schovávat se před kulkami, protože tamní policisté je měli za členy drogových gangů, s nimiž bojovali.
Ighala za fotbalovým snem hnalo nesmírné odhodlání. Chtěl únik z nuzných podmínek. Tátovi vzdoroval a nakonec už doma v Nigérii prorazil mezi profesionály. A brzy se dostal i do Evropy, díky náhodě. Objevil jej agent, doporučil dalšímu a byl z toho v osmnácti přesun do mrazivého Norska.
Za Lyn se trefil hned při debutu a po roce následovalo stěhování na prestižnější adresu, v italském Udinese toho však příliš nepředvedl. Majitel Giampaolo Pozzo jej tak na rozehrání půjčoval do klubů, které také vlastní – v Granadě dával góly ve třetí, druhé i první lize, Watfordu pomohl dvaceti trefami do anglické nejvyšší soutěže.
„Tam spoluhráči hned věděli o mé náklonnosti k Manchesteru United. Když se mě ptali, na jaký zápas v Premier League se těším nejvíc, odpověděl jsem: na ten na Old Trafford přeci,“ vzpomínal Ighalo.
První rok v Premier League (2015/16) nastřílel šestnáct branek, ve druhé sezoně už to nebylo ono, tak rád kývl na lukrativní nabídku z Číny. Dařilo se mu tam i v národním týmu, proto o něm uvažovala Barcelona.
„Jejich zájmu jsem si nesmírně vážil, ale se vší úctou jsem zkrátka odmítl. V Číně jsem byl spokojený a nechtěl jsem někomu posloužit jako krátkodobá záplata,“ líčil Ighalo, co jej vedlo k nezvyklému rozhodnutí.
Teď je situace stejná, přesto tak odlišná.
Trápící se United po něm sáhli na poslední chvíli, v den uzávěrky přestupů. Ighalovu výpomoc potřebují jen dočasně. Nigerijský fotbalista ale poslechl hlas srdce.
„Děkuju bohu, že tu můžu být. Jsem nesmírně šťastný. V životě by mě nenapadlo, že se tohle ještě někdy stane,“ líčil s nadšeným výrazem v barvách United pro klubovou televizi.
Prozradil, že maminka brečela štěstím, když se velkou novinku dozvěděla. Nigerijská média v posledních dnech neinformovala o větší události. Dokonce v ulicích, kde Ighalo vyrůstal, hostování v Manchesteru United radostně oslavují.
Připíjejí na to, že kamarád z dětství došel za svým snem.
