Odešla legenda, zemřel Tomáš Pospíchal

Praha - Odešla jedna z českých fotbalových legend. V úterý 21. října zemřel ve věku sedmašedesáti let bývalý vynikající reprezentant a později úspěšný trenér Tomáš Pospíchal. Pamětníci nikdy nezapomenou na jeho nádhernou českou uličku, jíž vybídl ke skórování Josefa Masopusta ve finále mistrovství světa 1962 v Chile. Brazilci tehdy s Československem prohrávali 0:1...

Brazílie nakonec skóre otočila a vyhrála 3:1. Ale i tak se mohl tehdy šestadvacetiletý Pospíchal, pravý křídelní útočník ostravského Baníku, těšit společně s ostatními spoluhráči z nečekané stříbrné medaile.

Za národní mužstvo nastoupil celkem šestadvacetkrát. V roce 1964 přestoupil do Sparty a v letech 1965 a 1967 pomohl letenskému mužstvu k titulům. V první lize nastoupil celkem v 239 zápasech, v nichž dal 70 gólů.

V osmašedesátém roce, ve dvaatřiceti letech, dostal povolení k tříletému angažmá ve francouzském prvoligovém Rouenu.

Když se vrátil do vlasti, dal se na trenérskou dráhu. Začínal v tehdy divizním pražském Břevnově, kde se poprvé potkal s talentovaným Janem Bergrem, pozdější sparťanskou modlou. Poté trénoval dva a půl roku Ostravu, dva roky Plzeň, kam si přivedl Bergra, jehož tak ze škvárového plácku uvedl do "velkého fotbalu".

ŘEKLI O NĚM
Josef Masopust:  "Měl jsme k sobě blízko i z hlediska herního projevu. Tomáš byl vynikající hráč do kombinace. Já mu v rozhodující kvalifikaci proti Skotsku v Bruselu přihrál na gól a on mi to ve finále v Chile oplatil. Jako trenér svým diktátorstvím dokázal z hráčů vydolovat maximum. Bohemians byli díky němu několik let na špičce naší kopané.
Antonín Panenka: "Byl trošku zvláštní, jiný než ostatní trenéři. Jeho krédo bylo, že v mužstvu nesmí být klid. Hrál několik let ve Francii a přivezl si odtud trochu jiné zvyklosti. Dřel nás, dbal na disciplínu a chtěl, aby ho hráči nenáviděli. Rádi ho měli mít, jen když si půjdou pro výplatu. To přinášelo úspěch i peníze."
Jiří Kotrba: "Spoustu věcí bych udělal jinak než on, ale Pospíchal měl obrovský cit pro složení mužstva. Dokázal si vybrat typy hráčů a z nich skvěle poskládat vyváženou sestavu," řekl Kotrba.
Karel Brückner: "Upoutal mě především tím, že dokázal jít svou vlastní,
originální cestou. To na něm bylo nejzajímavější. A kdo se o tohle snaží, může často předběhnout i svou dobu." 
                                                        (čtk)

Od léta 1977 převzal fotbalisty Bohemians a působení v tomto pražském klubu je spojeno s jeho největšími trenérskými úspěchy. V roce 1978 skončil s "klokany" v lize šestý, dále čtvrtý, poté třikrát třetí a v roce 1983 slavili Bohemians s Pospíchalem zatím jediný historický titul.

Ještě o dva roky později bojoval Pospíchal s Bohemians o titul do posledního kola, ale domácí prohra s Trnavou 0:1 pasovala na mistra jen dík lepšímu celkovému skóre Spartu. Podle dnešních kritérií by byli mistry Bohemians, protože měli se Spartou lepší vzájemnou bilanci.

V ročníku 1987/88 vedl Pospíchal mužstvo Slavie, se kterou skončil na šestém místě. To už sužovaly vážné dlouhodobé potíže se srdcem, kvůli nimž musel s trenérskou kariérou předčasně skončit. Několik operací nemocného srdce, přestože dopadly dobře, se na Pospíchalově zdravotním stavu podepsalo značně nepříznivě.

Přesto se o fotbal dál živě zajímal, chodil nejen na ligu, ale zhusta navštěvoval i zápasy nižších pražských soutěží. Pro své otevřené kritické názory patřil donedávna především mezi fotbalovými žurnalisty k žádaným expertům.

V roce 1996 byl Pospíchal za dlouholetý přínos českému fotbalu odměněn Cenou Václava Jíry.

Kvůli nemocnému srdci byl v minulých dnech hospitalizován v pražském Institutu klinické a experimentální medicíny v Krči, kde v úterý zemřel.