"Těšil jsem se, protože takový zápas je pro mě jako brankáře a i pro tým jednodušší než třeba liga s Libercem," povídá zkušený gólman.
"Hrajeme totiž líp v zápasech, kdy se od nás nic nečeká. Naopak Kaiserslautern byl pod velkým tlakem. Diváci byli nespokojení, pískali a to na klidu nepřidá. My jsme se zase mohli v pohodě soustředit na obranu. Nikdo nás nenutil tvořit hru, mohli jsme být zalezlí před brankou."
Navíc jako brankář měl v Kaiserslauternu více práce, což je pro gólmana podle jeho slov daleko příjemnější, než když se musí soustředit na jediný okamžik.
Když Poštulka v létě 2001 do Teplic přestupoval, přicházel do týmu s ambicemi hrát Pohár UEFA. To se však severočeskému klubu podařilo naplnit až letos.
Devětadvacetiletý brankář byl ale na pravidelnou účast v pohárech zvyklý. Za Spartu v hlavních soutěžích Ligy mistrů i Poháru UEFA odchytal dvacet zápasů, naposledy na hřišti Arsenalu na podzim roku 2000. Nechyběla bývalému reprezentačnímu brankáři mezinárodní střetnutí?
"Musím se přiznat, že ani ne. Když jsem do Teplic přišel, měli jsme sice velké plány, ale najednou jsme hráli o záchranu a na poháry jsme vůbec nemysleli. Měli jsme jiné starosti."
Pohár UEFA považuje Poštulka za současné maximum pro teplický klub. "Je to něco jako Liga mistrů pro Spartu. Když jsem s ní hrál Pohár UEFA proti San Sebastianu, byla to jenom náhražka, protože tenkrát jsme nezvládli předkolo Champions League s Kyjevem," vzpomíná Poštulka na nešťastný penaltový rozstřel.
V něm sice chytil dva pokutové kopy, ale ze sparťanských exekutorů byl úspěšný jen Čížek.
"Tady je ale Pohár UEFA asi opravdu nejvíc, čeho můžeme momentálně dosáhnout. Liberec sice získal titul, ale do Ligy mistrů se taky nedostal."
Sedminásobný reprezetant ve středečním utkáním čelil především pokusům útočného tandemu Lokvenc - Klose. S českým forvardem se zná velmi dobře, dlouhou dobu spolu hrávali za Spartu.
"Moc jsem na to nemyslel a ani jsme se před zápasem nebavili. Jen jsem si říkal, že proti mně nestojí nějaký bundesligový útočník, ale kamarád, se kterým jsem hrával roky na trénincích."
Ovšem od německého reprezentantna, vicemistra světa z loňského roku, ale čekal víc. "Trošku mě zklamal," připustil Poštulka.
Klose se v utkání dostal do tří velkých šancí. Krátce před přestávkou jeho střelu z několika kroků teplický gólman výtečně vyrazil, po přestávce z hranice pokutového území střílel těsně vedle, v 57. už udeřil. Centr Domingueze z levé strany usměrnil hlavou přesně k tyči.
Jinak ale Klose příliš nevynikal. Často se hádal s rozhodčím, který mu dokonce ukázal žlutou kartu za similování, když si chtěl pádem v pokutovém území vynutit penaltu.
"Na jeho hře bylo vidět, že celý tým není v pohodě. On by potřeboval daleko víc centrů, jako byl ten gólový. Je jako kdysi Hosrt Siegl ve Spartě. Když hrala nátlakově a létalo tam spousta míčů, dával jednu brankou za druhou. Pak Sparta začala hrát jinak a on se ztratil. Podobně je na tom teď Gluščevič."
Rozhodující souboje s útočníky Kaiserslauternu čekají Poštulku za tři týdny na teplickém stadionu v odvetném zápase.
