Schuster, brněnský obránce, je nadšený, že může hrát za národ, být jeho vyslancem na fotbalovém poli. Zároveň si však dobře uvědomuje, jaký přínos to má pro něj osobně.
"Na každý zápas jezdí spousta zahraničních manažerů a okukují nás. Je dobré, že jsem jim na očích," těší ho.
Ač sotva odrostlý školním lavicím, rychle peláší po schodech kariéry. Je pevnou součástí národního týmu do jedenadvaceti let, pravidelně nastupuje ve středu obrany. Jeho pozicí necloumá krize, do níž upadl domovský klub.
Trenér mladých reprezentantů Werner Lička s ním i nadále počítá, nedokáže si bez něj defenzivu vůbec představit. Přitom další jeho klubového spoluhráče Musila se Živným už odsunul na vedlejší kolej. "I bez rozboru u videa je mi jasné, že Aleš je výborný. Na něm chci stavět," řekl Lička po Schusterově premiéře v jedenadvacítce.
Ta hrála shodou okolností právě v Brně proti Slovensku. "Byl jsem tehdy trošku nervózní," vzpomíná bek. "Teď už je to jiné, věřím si, mám přece jen víc zkušeností."
V úterý hrál proti Rakousku, čtyři dny předtím v Nizozemsku. Soustředěným výkonem pomohl ke dvěma vítězstvím. Mužstvo se odpíchlo k postupu na evropský šampionát, kde má hájit zlaté medaile, získané předchozí generací. Hráči tuší, že to bude jedinečná příležitost. Nejinak Schuster.
"Po mistrovství se dá dobře přestoupit ven. Je to jako trh, manažeři se snaží nakoupit co možná nejkvalitnější zboží," vykládá a představuje si, jak právě na něm spočine zrak třeba zástupců Realu Madrid. Právě tento klub Schuster miluje, sní o tom, že jednou navlékne jeho sněhobílý dres.
Ovšem nejen příjemné chvilky lemují jeho život. Před čtrnácti dny byl i on u toho, když parta opilých brněnských fotbalistů zničila reklamní billboard. Byl to první škraloup na jeho pověsti zakřiknutého slušňáka. "Malér je snad už pryč," zahání nepěkné vzpomínky.
