"Okolnosti nezměním a ani na ně nechci myslet. Jsem rád za šanci, která se mi naskytla," říká čtyřiadvacetiletý obránce, kterému se letos o prázdninách převrátil fotbalový život naruby.
Čelůstka za sebou nechal Trabzonspor, odešel hostovat do anglického Sunderlandu, ochutnává slavnou Premier League a navrch si nejspíš poprvé zahraje za dospělou reprezentaci. Trenér Josef Pešice by ho rád použil na místě levého obránce. Když ne v pátek na Maltě, tak v úterý v Bulharsku.
"Doufám, že jsem nepřijel jen na výlet. Jedna pozvánka a konec," usměje se sympaťák ze Zlína.
Spíš to vypadá na váš začátek. Jedna éra končí, druhá startuje a mohla by vrcholit na mistrovství Evropy 2016. Nebo snad ještě věříte v šampionát 2014?
Trenér Pešice nám hned na úvodním společném obědě zdůraznil, že šance na Brazílii žije. A dokud je, musíme se o ni bít.
Půjde to? Vždyť jste prakticky odepsaní.
Všichni víme, že ta šance je mizivá. Ale vzhledem k budoucnosti českého nároďáku a třeba k losovacím košům do další kvalifikace by bylo velmi užitečné dvakrát vyhrát.
Sám jste zmínil slovo mizivá. Kde se v takové situaci hledá motivace?
Hrajeme přece za nároďák! Kdybychom měli přemýšlet o tom, že není motivace, byla by to velká chyba. Šli bychom sami proti sobě. Navíc já osobně mám obrovskou motivaci. Neexistuje, abych něco odfláknul. Vždyť můžu mít premiéru v dospělé reprezentaci! Je to pro mě velká výzva.
Neměla ta výzva přijít dřív?
Když se mi předloni povedlo mistrovství Evropy jedenadvacítek v Dánsku, přestoupil jsem do Turecka a hrál Ligu mistrů, doufal jsem.
Nebyl jste zapšklý?
Ne, vždycky je věcí trenéra, koho nominuje. Šance prostě přichází až teď a jsem za ni rád.
Reprezentační pozvánka přiletěla až poté, co jste naskočil do anglické ligy. Přitom vašem Sunderlandu se vůbec nedaří. Už jste přišli o trenéra Di Cania a po sedmi kolech máte jen bod.
Z anglického startu mám smíšené pocity. Hraju v soutěži, o které jsem snil, jenže když se podíváte na tabulku, tak to rozhodně není ideální. Pořád věřím, že to jedním vítězstvím prolomíme. Hodně zápasů jsme odehráli opravdu slušně.
Ani o víkendu proti favorizovanému Manchesteru United to nebylo špatné.
No právě. Bylo vidět, že United nejsou ve své kůži. Rychle jsme jim dali gól a oni byli chvílemi jako opaření. Přestože nejsme v lichotivé situaci, první poločas se odvíjel pro nás. Bohužel po přestávce jsme dostali dva rychlé góly a už jsme na ně nestačili zareagovat.
Mimochodem, pro vás musel být souboj s Rudými ďábly hodně pikantní, že?
Manchester United žeru od roku 1999, kdy otočil finále Ligy mistrů s Bayernem Mnichov. Byla to vášeň. I můj dětský pokoj je v rudých barvách Manchesteru a nad postelí u rodičů mám namalované velké logo. Kdyby to věděl náš trenér Kevin Ball, tak bych možná ani nehrál (úsměv).
Jaké to bylo nastoupit proti "svému" klubu?
Mimořádné. Na zápas přiletěla i mamka a já si to užíval. Jen škoda prohry.
Ještě v roce 2009 jste kopal za Zlín a pak to šlo ráz naráz: nejdřív Slavia, pak hostování v Palermu, Trabzonspor, teď Sunderland. Nepřipadáte si někdy jako na kolotoči?
No, kdyby mi v červnu, na začátku turecké přípravy, někdo řekl, že budu na podzim kopat Premier League, asi bych neuvěřil. Ale občas to tak ve fotbale chodí. I já už zažil jednu rychlovku, když jsem se stěhoval ze Slavie do Palerma poslední den přestupního termínu. To bylo z hodiny na hodinu.
Teď jste se zase okamžitě musel přizpůsobit anglické lize, ostrovnímu tempu. Jaké to je?
Popravdě, je to hukot. Ta soutěž je strašně náročná. Svižná, silová, v tempu a nasazení. Nemáte metr prostoru, všichni se rvou. V hlavě musím být ready na každou minutu.
A máte v hlavě ještě nějaké plány?
Chtěl bych odpovědět, že v hlavě mám Manchester United, ale musím zůstat pokorný (úsměv). Chtěl bych za Sunderland odehrát co nejvíc dobrých zápasů, abych si vysloužil definitivní přestup do Anglie.
