Bydlím v motelu s honosným názvem World Inn. Pokojík je čistý, jen mi zpočátku bylo divné, že v motelu potkávám pouze samé dvojice.
Pak mi bylo vysvětleno, že vzhledem k „nevyhovujícímu rodinnému prostředí“ s přihlédnutím k nedostatku místa a také tomu, že mladí lidé zůstávají dlouho u rodičů a svůj byt mají až v pozdějším věku, si „zamilované“ páry odskočí na hodinku jen tak si zaskotačit.
Nenechte se mýlit, nejsou tady žádná prodejná děvčata - Korejci jsou v tomto směru velmi prudérní. Na stáncích nejsou hanbaté časopisy a v televizi uvidíte nahé koleno jen výjimečně. Je také zcela neobvyklé, že by se dvojice držela na ulici za ruce. Takové intimnosti se na veřejnosti nedělají. Do hotelu chodí jen ti, co se znají.
V tiskovém středisku pracuje hodně mladých lidí, kteří studovali v zahraničí a jsou mi cennou pomůckou při odhalování místních zvyků.
Asi byste nevěřili tomu, že padesát procent všech vztahů je dohodnuto přes zprostředkovatele. „Je nás hodně, zprostředkovatelé mají velkou databázi. Proto stačí jen zadat požadavky - třeba na vzdělání, záliby, výšku či váhu a v agentuře vám okamžitě dodají potenciální partnery,“ vysvětluje Kim Jong, která se se svým přítelem seznámila na místní zvyky naprosto netradičně - ve škole. A bez přispění třetí osoby. „Ale možná, že fotbalový šampionát mnohé změní.
Řada lidí totiž chodí sledovat zápasy do barů, atmosféra se uvolňuje a třeba někde přeskočí jiskra,“ dodává s toužebným přesvědčením.
Mám pocit, že Korejci pro mě zůstanou dlouho záhadou. Když si třeba každé dopoledne dávám v baru Talsam pravidelnou polévku s rýží, bavím se tím, že se snažím uhodnout, která z dvojic se nevidí poprvé a kterou dala čerstvě dohromady agentura.
Nikdy na to nepřijdu.
Autor je redaktorem Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, jeho relace z MS můžete slyšet v 8.20 a 14.50
